Protikorupční stát?

     Nedosažitelná utopie, která byla mottem a tahákem několika politických stran. A jak to dopadlo? Nijak a když tak blbě ! Nikdy se totiž  nic poctivě nevyřešilo.

         S poctivostí dojdeš tak akorát do Prčic. Ten kdo totiž  na korupci ukázal, se zlou pak se potázal. Kdo nekrade a neuplácí není IN. Je pak považován za nějakého exota, který prostě neví jak to chodí. Alespoň to tak ve společnosti  vypadá.

     K čemu jsou nějaké anonymní linky, k čemu je aparát a nová  funkce pana Johna. Aby tu korupci šetřil a vyřešil? Kdepak. Vždyť každý normální člověk to ví, jak a kde se uplácí. Jak to chodí. Kde stát tratí miliony. Kolik bylo třeba  realizováno pochybných státních  zakázek, výběrových řízení apod. Nemluvě o těch na nižších sférách. Je to veřejné tajemství  a stále se o tom mluví. Bohužel ten kdo by měl, tak neslyší anebo nechce slyšet. Jaký to má potom všechno smysl? Těžko může být zájem na nějakém smysluplném řešení, když je systém provázán ve všech sférách společnosti.

Aféra za aférou vyplouvá na povrch. Po čase je klid a ticho po pěšině. A tak to jde stále dokola.

Ať je to armáda, zdravotnictví , stavebnictví, doprava či jiné odvětví.

Bohužel na to doplatíme všichni z nás.