Otroci v moderní době?

V minulém týdnu mě zaujal v televizi pořad cyklu „Ta naše povaha česká“ o moderním otroctví v našich hypermarketech.Protože jako většina z nás i já  chodím do těchto obchodů nakupovat,problematika mě zaujala.

Málokdy člověk přemýšlí,jak vůbec takový kolos funguje.Většinou se totiž zabývá pouze vlastním nákupem. Kmitající doplňovače zboží a ostatní zaměstnance ve „stejnokrovém“oblečení  přehlíží.Občas se stane, že nás upoutá člověk v obleku, který chodí po obchodě jako generál a udílí rozkazy! Navenek a v očích zákazníků vše vyšlapuje tak jak má, ale v zákulisí panuje stres, panika, nervozita a obavy. Obavy ze šikany,ponižování a hrozby z  propouštění. To bylo v reportáži řečeno jednou bývalou zaměstnankyní .

Práce v takových to obchodech bývá většinou tou poslední, do které by normální člověk nastoupil.Pokud vyzkoušel opravdu všechny možnosti v blízkém i dalekém okolí,musí brát to co zbývá a kde se většinou nabírá stále.Mnoho většinou žen odchází dobrovolně,mnohé jsou donuceny odejít.Obzvlášť,když se nepodvolí tlaku nadřízených,ozvou se a  dokáží v něčem oponovat.Takové tam totiž nepotřebují.Proto se většinou přijímají pracovníci bez vyučení. Ti si málokdy něco dovolí.Odbory,které by za zaměstnance alespoň částečně vyjednaly lepší podmínky, tady nemají místo.

Protože situace na trhu práce je jaká je,nezbývá mnohým vzít zavděk tím co je.

Samozřejmě,že situace není taková všude.Mám několik známých,kteří si zas tak nestěžují.Anebo to spíše nedávají najevo.

Jeden malý příklad z vlastní zkušenosti.

Před několika hodně  lety manželka pracovala v obchůdku u soukromníka.Byla svým způsobem spokojená.V takovém tom krámečku, kterých bylo mnoho a existovaly bez problémů. Málo zaměstnanců, dobrý kolektiv. Chodila do práce ráda. Fungovalo to, ale postupně byly tyto  vytlačeny  z trhu velkými markety. Nějakou dobu hledala práci a protože peníze jsou potřeba, že to tedy zkusí v jednom takovém velkém obchodním řetězci.U nás se teprve stavěl, proto nastoupila do nedalekého města. Na zaučení, získání zkušeností atd. Vydržela tam pouze pár hodin prvního pracovního dne. Prostě nebyla zvyklá na jednání nadřazenosti,buzerace a šikany ze strany vedoucích. Několik dní se vzpamatovávala ze šoku,který zažila. Do takovéto práce by prostě už nikdy nenastoupila.

Honba těchto společností za obrovskými zisky mnohdy opravdu dělá ze zaměstnanců otroky.

Ale bohužel i toto je pravá tvář naší demokracie!