Každý má svůj svět ?

     Názory politiků prezentované v médiích jsou důkazem toho, že tito lidé mají úplně odlišný svůj vlastní svět, než ve kterém žije většina obyvatelstva tohoto státu.

     Názorným příkladem budiž včerejší vystoupení pana ministra Drábka v pořadu paní Jílkové. Nesledoval jsem ho zdaleka celý, ale jen  malá chvíle mě přesvědčila  o skutečnostech, že opravdu on jako minstr práce a sociálních věcí neví jak to všechno funguje v praxi.

     Že jsou zákony platné pro všechny, že zákoník práce určuje podmínky zaměstnanců je pravda, ale realita je většinou někde úplně jinde. Velká nezaměstnanost, která stále stoupá, nahrává některým zaměstnavatelům a ti toho bez pardonu a skrupulí využívají. To se netýká velkých, státních nebo těch podniků a firem, kde fungují odbory.Ty se mohou za lidi postavit a pohlídat v rámci možností dodržování podmínek v práci.

     Jinde mají smůlu. Díky nabídkám trhu práce jsou lidé nuceni přijímat takovou práci jaká je, za podmínek které jsou, přestože je to ve většině případů maximálně nevyhovující.

 Neplacené přesčasy, práce nad rámec pracovní doby, přestávky v práci, tahání těžkých věcí a další a další.

     Jen pro konkrétní a názorný  příklad stačí uvést řetězce Kaufland a Billa,  s podniků třeba Foxcon.

     O pracovních  podmínkách toho koluje mnoho a vše je veřejným tajemstvím. Byly odvysílány  pořady, napsány články v tisku. Mnozí je zažili na vlastní kůži. Na inspektorát práce nikdo nic nenahlásí, protože by to byl pak ON, kdo by sklidil kritiku okolí. V horším případě výpověď. No spíše v každém. Tady to prostě tak funguje. Bohužel.

      Lidé či zaměstnanci musí přehlížet a snášet podmínky jaké jsou jim dány. Nic jiného jim totiž nezbývá. Jestliže chtějí normálně žít, potřebují peníze a ty jim bez práce nikdo nedá.

     Ať už je ta práce jakákoliv. Hlavně že vůbec je!

PS:

 Pokud změny a dodržování zákonů přispějí ke zlepšení podmínek zaměstnanců – pak jenom dobře. To by ovšem polici a zákonodárci museli odložit růžové brýle, aby se konečně dostali do reality.