Je to to pravé ořechové?Určitě není!

     Stále více ve svém okolí slyším hlasy kritiky všeho kolem. Čím dál více lidí je nespokojeno s vývojem, kam je nasměrována  naše budoucnost. Systém se čím dál více hroutí, tonoucí se stébla chytá a je čím dál více oblastí, které se bortí jako domeček s karet. Přitom jsme všichni utvrzováni, že jenom tahle cesta je ta jediná a správná. Ostatně s tím těžko někdo někdy něco udělá.

Sklidím asi hodně kritiky, ale to mě nevadí. Těší mě myšlenka, že nejsem sám kdo zastává podobný názor. Jen ho nikdo nedá najevo.

  Asi bych ani nemusel mít potřebu  psát takový článek. Vlastně mě skoro nic nechybí.

Pracuji, bydlím a nouzí netrpím. To je přece hlavní. Je to ale stále těžší.

     Jsem  jen jedním z těch, komu vadí současná situace, která se stává čím dál více vážnější a pro mnoho lidí složitější.

Nechci se vracet k mým prvním psaným článkům a vychvalovat dobu  před 20 lety, ale jen několik málo poznámek  pro srovnávání.

     Dříve byla práce.Ten kdo pracoval třeba jako poslední pucflek měl na relativně normální život . Kdo chtěl  bydlet měl několik možností. Mohl si postavit dům, složit podíl a dostat družstevní byt nebo čekat na přidělení státního. Jít do zaměstnání, kde mohl dostat služební byt bez dlouhého čekání.

To jsou dva největší aspekty od kterých se odvíjí všechno ostatní.

      Nyní nejsou továrny, podniky nevyrábějí, zemědělci nepěstují. Přitom dříve se  vyráběl nespočet výrobků dovážených do celého světa. Zemědělství bylo na dobré úrovni. To všechno náš stát živilo. Bohužel nyní je většina podniků zrušena nebo prodána zahraničním společnostem, které samozřejmě tvrdě vydělávají. Některé díky benevolenci státu a podpoře mohly začít vyrábět prakticky na zelené louce. Třeba TPCA nedaleko Kolína. Město je díky tomu zadlužené, slibovaná zaměstnanost se nekonala. Tak jakápak výhoda a přínos? Navíc výhodné daňové prázdniny brzy skončí a kdoví kde bude TPCA pokračovat. Už se mezi lidmi povídá, že na Ukrajině a u Kolína bude věznice. A že takových zahraničních firem už několik skončilo všichni víme. A ještě určitě skončí. Zisk je totiž nejdůležitější za jakýchkoliv podmínek.

      Ostatně třeba pracovní podmínky v hypermarketech všech typů by se dalo sáhodlouze diskutovat. V takovém Německu nebo jinde by si takové metody vůči zaměstnancům určitě nedovolili.

      Protože podniky končí stále ve větší míře, roste nezaměstnanost. Raději jsou přibíráni zahraniční dělníci, než místní člověk vyučený a s praxí. Příkladem tohoto může být firma FOXKON.

      Jestli by bývalo nebylo lepší a výhodnější podporovat české výrobce a zemědělce. No asi těžko, poněvadž z tohoto by nekoukaly obrovské provize. Holt budeme kupovat zeleninu vyhnanou umělými hnojivy. Co na tom, že není k jídlu.

      S bydlením je to stejně podobně na štíru. Jak se slibovalo, tak se nestaví. Nadává se na paneláky. Ale co by bylo, kdyby nebyly? V současné době nezbývá mladým lidem zadlužení do konce života. Jiná možnost totiž není, pokud chce bydlet. Ještě tak pronájem nebo bydlení u rodičů, pokud mají větší byt nebo dům.

        Jenom dva konkrétní  příklady pro srovnání stačí, aby si každý udělal svůj vlastní obrázek.

Jen abychom  nezůstali jen státem politiků, úředníků a nezaměstnaných.

 Komunisté prý za 40 let rozkradli co mohli a zadlužili stát. Opravdu? Kde vzít příklady pro srovnání? Myslím že za současných 20 let toho jiní rozkradli daleko víc. A zadlužení je takové, že ho ani nikdo nemůže splatit.

No není to snad pravda?