36. S uzlem na chobotu se mrská jak dvacítka

Dneska tady bylo třináct stupňů pod nulou, takže jsme na procházku vyrazily až odpoledne, kdy jsme po vzoru hrdinů z mé oblíbené hry „Dobytí severního pólu“ usilovným dýcháním vyhnaly rtuť teploměru na snesitelnou nulu.

Taky jsme včera udili maso, kočka byla jako obvykle pološílená, válela sudy po udírně, nasávala vůně a dožadovala se ochutnávky. Nedivím se jí, je to dobrota a libá vůně se vine široko daleko. Naložili jsme plno masa, sýra, soused přihodil dvě vysočiny, aby měly správnou chuť, delikatesa vedle delikatesy.

Už máme taky vypálený kalvádos. Velitel ho pálil v nové palírně, nadšení veliké, navíc mu ho tam pak ultrazvukem zestárli o dva roky! Přivezl si plno prospektů, pořád tím listuje a svítí mu očička, tak doufám, že místo zimní zahrady nebudem budovat pálenici. Velitel se teď trochu pochlapil, možná stál u toho ultrazvuku na stárnutí moc blízko, ne že by se o berunku nějak staral, ale je ochoten sem tam sám od sebe si ji na chvilku vzít, údajně, aby nasála trochu moudrosti, a trochu s ní zablbnout. Na druhou stranu za to ovšem vyžaduje, abych ty opičky, co dělám venku do kočárku, dělala i na něho, aby se taky trochu pobavil, protože má nesmírně těžkej život – to jsou samozřejmě jeho slova, já s tím souhlasit nemůžu. Tak nevím, jak dlouho nám tohle vydrží.

Dneska jsem byla v sousedním městečku svědkem, jak krásně tam funguje roznáška pošty. To se s naším vesnickým systémem nedá srovnat. Tady se na té roznášce chcá nechcá podílíme všichni, věčně tu babu poštovní musí někdo vozit, aby to vůbec stihla, včera to například halabala naházela do schránek – však voni si to rozeberou. To je ovšem voda na mlýn našeho zvědavého souseda, ten hrozně rád roznáší tuhle hromadnou korespondenci a hrozně rád klade doplňují otázky – kdo píše, co píše, proč píše…?´Pošťačka sama si nedělá hlavu, vždycky nám to přinese celý pomačkaný a polorozlepený, s výmluvama jako že musela po cestě slavit čísi narozeniny, nebo přijede stopem kdovíkdy, protože píchla služební velociped, prostě profík, už aby byla v důchodu.

Berunce roste třetí zub a trochu kvůli tomu vyvádí. Mě roste třetí špek na břichu a taky kvůli tomu trochu vyvádím. Sice už zase cvičím jak drak, ale kalhoty jsem si potupně musela objednat o číslo větší. Budu na tom muset ještě zapracovat, ale bude to boj, hlavně psychický.

Například moje drahá sestra dostala ve velkém městě leták na nějaké brazilské fitness, tak se tam vypravila s bývalou spolužačkou. Samí mladí svalnatí hoši, povídala, krása, ale přihrnul se k nim hned vedoucí, co jako by rády, a mou o dva roky mladší! sestru odbyl, že pro starší ženy se tohle cvičení vůbec nehodí a kdo jim proboha ten leták dal? Hulvát, fakt je tam nepustil.

To mi připomíná: „Víte, proč musí žena po čtyřicítce nosit při souloži plynovou masku? Jednak líp vypadá, pak do toho nemůže kecat a hlavně, když se jí udělá na chobotu uzel, tak sebou mrská jak dvacítka.“

...................