72. „Mně nedáš?!“ - nálada je lehce nad nulou

Včera večer přišla sousedka se sousedem a donesla mi peňouze, ať si koupím něco hezkého k svátku, dám jí to a v pátek, až mi přijdou přát, dělám překvapenou. Velitel pil pivo, kvůli ledvinám, víme, tak jsem rozdělala víno, trochu jsem se zasekla v kuchyni, takže jsem si nevšimla, že to zatím dopil, rozlila jsem celou lahev do tří skleniček a bylo po srandě: "Mně nedáš?!" Nedostal nic, nezbylo.

Sestra to vychytala líp, aby na ni zbylo. Udělala si tématický večer, aby načerpala inspiraci, takže po dlouhé době koupila sýr na pečení, což jinak nedělá, kvůli kaloriím, jak říká, a pustila si německý, televizní, "historicky" film, přínos stran informací žádný, ale pseudointelektuál si mohl namlouvat, že se vzdělal a  hlavně tam byla spousta historických kostýmu, takže námětu na zlepšení plno.

Mou diagnozu líčila své německé přítelkyni Zuzance, která, jiných starostí nemaje, má občas tendence brousit do "léčitelských" vod a ta byla mým zánětem naprosto vyděšená a říkala: „Problémy s měchýřem jsou nevyplakané slzy, to ví přeci každý, to má tvá sestra problémy ve vztahu nebo s rodiči“. Přebrat si to mám sama, sestra má jiné starosti a to se „vztahem“ její české kamarádky s německým kolegou mého švagra. Cituji: „Sama nevím, proč to nemůžu poslouchat, asi že se vidím v nastaveném zrcadle, protože kdyby jsme obě, já a dotyčná, měly život pod kontrolou, tak nikdy se skopčákama neskončíme. Jasně, můj choť je světec, ale nikdy bych se sem neodstěhovala, kdybych v česku věděla, kudy kam. Tak mě asi točí ty pindy naší mindy o té lááásce, i když jsem jima točila taky, ale já jsem měla alespoň v mamince lepší publikum, než má moje drahá přítelkyně ve mně“

Jinak ta diagnóza ohledně mého měchýře mi přijde docela trefná vzhledem k náladě doma, tak si pustím Gladiátora a trochu té vody slznými kanály pustím, to je sichr. Noví nájemníci mají nakonec dvě děti, psa a kočku. Jsou hodně mladí a pes je retvívr, což jsou u nás body do plusu, tak by je snad velitel nemusel pražit vodou s hadice přes plot, včera z toho byl celý odvázaný, památka na našeho zesnulého zlatého retvívra… Uvidíme.

Byly jsme s berunkou na poště a na náměstí stál balon jako kráva, už byl napuštěný, koš narvaný pasažérama, tak jsme se šly mrknout a on to volební meeting, ale pohoda, dostaly jsme samolepky, omalovánky, tužky, žetony do nákupního koše, plynovej balonek, pastelky, kdyby věděli, že já je stopro volit nebudu…. Ale berunka byla unesená.
U nás výjimečně nálada lehce nad nulou, velitel objednal čistícího robůtka, včera ho pošťák přivezl, tak spolu chodili po obýváku jak dva mlsní psi a hledali prach, s robotem, ne s pošťákem, to by si snad ani z vysoké poštovní moci úřední nedovolil ukazovat, kde máme borďas. Prstíkem ukazoval velitel, ten je v hledání mini chuchvalců machr, byli docela sehraná dvojka. Pak ještě robota složitě naprogramoval na dnešek na deset hodin dopoledne, aby sám a bez dozoru vysál. My přišly s berunkou domů v půl páté a robot nikde, hledaly, volaly, marně. Pak ho berunka objevila v pracovně, velitel zapomněl zavřít dveře a já tam sušila v novinách podzimní listí. Listí samozřejmě v háji, rozcupované noviny po celé místnosti, robůtek měl ten denní tisk ve všech otvorech a zablokovaný kola.  Tak jsme mu to všechno vytahaly, vyčistily, hned chytil druhý dech a vesele odjel do nabíječky pro šťávu a my musely uklízet ten binec, super pomocník. No ale čekám, že to bude stejně moje vina, měly jsme přijít dřív. Bohužel jsme ztvrdly ve školce, páčto berunka chtěla vidět angličtinu a nechtěla se odtud hnout. Angličtinářka super, je to kamarádka mé kamarádky, takže o sobě víme naprosto všechno, jen jsme se nikdy neviděly, to znamená - tváříme se obě významně, a že je proč. Naše společná kamarádka jistě nešetří detaily na obou stranách.

...................