35. Jak se to ty ku.vy dozvěděly?

Velitel dneska zůstal doma, je opět raněn. Celý den si tady významně maže prst u nohy, kvůli kterýmu dokonce nepůjde ani večer na trénink. Říkal, že ho má obrácenej, ale jak k tomu přišel, to fakt nevím a zeptat se netroufám, protože mi to určitě líčil v noci v polospánku, když přitáhl z hospody, kde slavil zachování svého pracovního místa, a zas by ztropil scénu, že mě nezajímá, co s ním je. Tak se tvářím zasvěceně, lituju ho a je klid.

Velitel se natolik zotavil, že vyrazil do práce. Navíc ho to doma asi taky přestalo bavit. Noc nic moc, tiše sténal ze spaní, díky zraněnému palci, a silně chrápal, páčto si před půl rokem pohnul se zádama a lehce polevil v běhu, takže docela přibral a projevuje se to právě nočním smrtelným chrapotem umírajícího kance, je to děs. Desetkrát za noc ho musím budit, aby změnil polohu. Ze začátku jsem ho vždycky jemně hladila po tváři a šeptala jsem mu do ouška, jestli by se mohl otočit na jiný bok. Vždycky se mnou v polospánku neurvale diskutoval, z jakýho důvodu, on přece nechrápe, to by musel slyšet apod. Před týdnem jsem ale náhodou zjistila, že sice odsekává, ale ze spaní, a ráno si to vůbec nepamatuje. Takže jsem situaci zcela přehodnotila a metody změnila, prostě ho kopnu nebo násilím přetočím sama, kam potřebuju, stejně o tom neví, tak se můžu vyřádit.

Dneska jsem si ráno ohmatala špek na břichu a žádnej frajer ze mě zatím není a už vůbec ne libovej. Na truc jsem si koupila čokoládu. Berunce jsem objednala nějaké hračky, dneska je dovezli, tak čekám, až se panenka vzbudí a budem rozbalovat. Doufám, že bude mít radost. Nejvíc jí teď baví sedět se mnou u počítače a mlátit do klávesnice. Napřed jsem jí vždycky otevřela Word, ale je hrozně rychlá a už tam máme tolik uložených dokumentů typu „jbjpajfdohljgipzrhewh“, ani nevím, kde všude jsou, nestihnu to vůbec sledovat, takže teď už zásadně „píšem“, když je PC vypnuté.

Tak hračky měly úspěch, krabice samozřejmě taky, to baví asi každý dítě nejvíc – trhat a cupovat barevný obaly. I když dárky dostala berunka, tak oslavu jsme měli vlastně my – 1. výročí svatby. Dostala jsem kytici a velitel mi rozverně popřál: „Tak aspoň ještě jednou tolik“.

Zítra mi přijde kamarádka se synkem, tak jsem zvědavá, co bude berunka říkat na ženicha. Chlapec je o dva měsíce starší, tak ho, doufám, nebude mučit, většinou se k ostatním miminkům chová jak k plyšovejm medvídkům a hrozně se rve, to má asi po dědovi.

Lítá nám na zahradu strakapoud, je krásnej a velitel mu pořád věší na stromy nějaký dobroty, aby se nám tady ptáček držel a mohli jsme machrovat před návštěvama. Včera ale trochu zpanikařil, když si ve včelařství přečetl, že je to největší pojídač včel. Naše vesnická atrakce okamžitě upadla v nemilost. To jsem zvědavá, jak se teď ptáčka zbavíme (řeč je pořád o strakapoudovi).

Už pár dní necvičím, na truc, zakázala jsem si čokolády a váha to vůbec nepoznala, tak se na to můžu vykašlat. A navíc mě dorazil v pátek Neckermann, když mi poslali katalog pro plnoštíhlé. Jak se to ty kurvy německé dozvěděly?!

......