28. Želvy a chobotnice nežeru

Velitel se přes ukrutné bolesti snaží pomáhat a likviduje zásoby kvasnicového piva, abych měla dost prázdných petlahví na mošt.

Tak plavání bylo docela dobrý, jen v šatně jsme narazily na dvě dost hlučný maminy s asi ročníma miminama, tak se beruška trochu bála, ale pak se zklidnila a uvolnila natolik, že zvládla instruktorce pokakat ruku, než jsem jí stačila nasadit plavky. V bazénu byla hodná a nebála se, taky jsem ji celou dobu držela, zatím si zvyká na vodu, ale je statečná. Já jsem byla taky hodná a bála jsem se jen chvilku, než jsem ponořila špeky pod vodu, pak už jsem byla taky statečná.

Jinak jsem v dobrém rozmaru a můžou padat třeba svalnatí chlapi z nebe, nic mě nerozhází (to jsem si trochu zapřeháněla, už jen ta představa mi asi dneska nedá spát, sakra!). Dneska bylo totiž neuvěřitelně krásně. Veliteli kupodivu nepřipadá na rozdíl ode mě dostatečně teplo, tak letí do Itálie načerpat slunné nálady, ale fičí pracovně, tak mu není co závidět. Navíc si na cestu oblékl své sváteční maturitní kalhoty, aby v té cizině nevypadal jako vesnickej balík, a zjistil, že ho tlačí nejen na kulách, ale především v pase, tak jsem mu musela pošít knoflík, přinést panáka, ale náladu měl stejně mizernou. Buď to na italském sluníčku rozchodí, nebo se bude řídit vesnickým „želvy a chobotnice nežeru“ a zhubne tam, ale spíš bych to viděla na obvyklý scénář, vrátí se odpočatý, kalhoty mrskne do skříně, práskne gumou od tepláků a pak práskne do bot a vyrazí do hospody a zase bude dobře.

Dneska jsme s beruškou sklízely jabka na zahradě, teda já, berunka to sledovala jedním okem z trávy a trochu pospávala. Psi jako obvykle pomáhali, co jim síly stačily. Větší pes nosil jabka, všechny nakousaný, menší pes chytal včely. Večer jsme to všechno jeli s velitelem vymoštovat, což byl pěkně blbej nápad. Velitel zvedl dvě bedny jablek a jako obvykle ho chytily záda, takže jsem těch sto kilo odtahala z váhy do vany, naházela do šrotovačky, přelila osmdesát litrů moštu z kýblů do beček a s těma mi pak naštěstí jeden hodný pán pomohl do auta, prostě paráda. Velitel starý zádař ještě pořád skučí a hlasitě nadává, beruška vyčerpáním usnula a já raději dělám, že mě nic nebolí, protože já tady nejsem od toho, abych byla nemocná. A to ještě musím zítra všechno přelít do flašek, vyčistit mrazák v garáži a nacpat to tam, aby byly vitamíny na zimu. Velitel se ale přes ukrutné bolesti snaží pomáhat a likviduje zásoby kvasnicového piva, abych měla dost prázdných petlahví na mošt.

Veliteli povolily záda, ale teď mu to pro změnu „vystřeluje do nohy“. Já se z něho fakt pominu, nemocnej chlap je normální katastrofa. Taky má teď nového „kámoše“, jeden místní vesnický ogar by mu rád ukázal svůj počítač, bůh ví, proč, tak ho pořád zve na návštěvu, shodou okolností je po nějaké havárii, tak veliteli dokonce nabízel, že mu může půjčit berle, že jich má doma víc a můžou se belhat spolu, mě to přijde slušná partie.

Pořád chodíme plavat a je to pohoda. Jen už začíná být trochu zima a já začínám být trochu roztržitá. Včera jsem se cestou z bazénu stavovala pro benzín, normálně už mi to tankování docela jde, ale tentokrát se mi tam tu pistol vůbec nepodařilo narvat, tak jsem šla vznést pár odborných dotazů na benzínku, jestli nemají ty stojany náhodou špatně označené a tak. Neochotný pumpař mi neochotně oznámil, že nee, a četl dál blesk. Nasupeně jsem se vrátila, načepovala jsem si benzín za celé tři koruny české na kalhoty, ale to už pán nevydržel a šel mi natankovat (ne mně, ale benzín do auta). Nevěřili byste, co se dá za tři koruny nadělat parády, to byl smrad! Beruška do té doby povídala jako o život, ale co jsme odjely od benzínky, tak byla zticha, tudíž jsem pořád šmátrala rukou od volantu dozadu, jestli dýchá. Přežila to.

Včera jsem se byla poprvé nechat ostříhat ve fakt luxusním kadeřnickém salónu. Sestra mezitím bavila na vedlejším křesle berunku, tak to proběhlo docela v pohodě. Za ty prachy si to člověk opravdu užije, „erotická“ masáž hlavy, lehká nenucená konverzace, kromě berušky nám na závěr všem pomohli do kabátů a byl konec.

No, co vám mám povídat, krasavice inteligentní, dokonce i velitel si všiml.

....................