Největší církevní svátek? Orgie kolem umučení, mytí nohou uprchlíkům, vysoká mystika, mlácení bezbranných holčiček, chlast jako symbol a žranice k prasknutí – to jsou Velikonoce v Čechách roku 2016.
Přiletěli vlaštovky, rorýsi i čápi, pučí pupeny a na světlo boží se derou sněženky, podléšky a fialky. Dokonce vysvitlo i opravdové jarní slunce a ve vzduchu je cítit dráždivá vůně jara. Jenomže do té neopakovatelné slavnosti jarního znovuzrození pokaždé vtrhnou Velikonoce jako slon do porcelánu. Se svou morbidní středověkou mystikou, davovým šílenstvím zfanatizovaných fanoušků a fanynek papeže ve Vatikánu, kteří omdlévají při příchodu starouška v bílém jako hysterky na koncertech Beatles. Na jedné straně řeči a zpěvy, utvrzující křesťany v tom, že jsou vyvolení a jediní té správné víry, tisícileté báchorky o zázracích a silná slova o lásce k bližnímu, toleranci a lásce ke všem lidem a tvorům bez hranic, na druhé od rána ožralí samci s pletenými karabáči, kteří za oplzlých pokřiků bijí veškeré samice, které se jim připletou do cesty, dostávají za to darem další chlast a pak si, zpití pod obraz bóží, naperou pupek k prasknutí, a svalí se k televizi, kde se střídá zpravodajství návštěvy čínského prezidenta a záběry zkrvavených těl obětí teroristického útoku v Pákistánu. A to ještě není zdaleka všechno! Letošní Velikonoce jsou totiž mimořádné i do očí bijícím rozporem mezi řečmi o lásce k bližnímu a sílící panice z uprchlíků, mediálně i politicky ocejchovaných jako mohamedáni, rozuměj odvěcí a osudoví nepřítelé dobrých a pracovitých křesťanů, kterým smrdí práce, ale o to více voní představa násilí proti křesťanům. Papež František, ideální reprezentant ve středověku zkamenělého Vatikánu v mediální realitě roku 2016, pokorně myje nohy uprchlíkům a nabádá ovečky k lásce a pomoci bližnímu. Maminky před televizory pláčou do jehněčího s kopřivovou nádivkou, tatínci si pohrdlivě krknou a hrozí všem těm uprchlíkům najednou mastnou pěstí, až se jim třese druhá brada. Kdyby je někdo slyšel, co všechno jim přejí, v mžiku by měli na krku obvinění z trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině obyvatel.
Poprvé po desítkách let jsme oslavili Velký pátek. A kdo by si stěžoval, když čtyři dny volna v jednom kuse nám hrdý český stát nedopřeje ani na Vánoce. Národ s největším procentem ateistů se pod záminkou oslavy ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista noří do alkoholického opojení v předtuše žlučníkových záchvatů, úterní kocoviny a nového pracovního týdne. Ten už nebude ve jménu Krista, ale vajíčkových salátů.
Snad vám přijde moje reflexe letošních Velikonoc příliš pesimistická a škarohlídská, ale jako otec tří dcer s každoročně staženými prdelkami před koledníky a člen částečně katolické rodiny, kde pouhý záběr na milosrdného Františka na fluoreskující obrazovce vyvolává nekonečné nadšení, jsem upřímně rád, že tyhle falešné, morbidní a oplzlé svátky jsou už skoro za námi.
