Test poctivosti: jaký kmán takový pán

Volební kampaň je v plném proudu. Vábničky politiků zní českou a moravskou krajinou, aby přilákaly kořist - voliče. Média, jak jinak, se na celém tom kolotoči podílejí podle toho, kdo je zapsán v Obchodním rejstříku coby vlastník a státoprávní havlistické hnízdo zmijí na Kavkách to má předepsáno zájmy nepolitických elitářů.

Do toho všeho pokračuje soud s doktorem Ráthem a jeho "týmem". A diskuse pod články všeho druhu přetékají vztekem ulice. Na jedné straně se na diskusích podílejí angažovaní občané, na druhé straně deprivanti všeho druhu a mezi nimi si to štrykují zaplacení diskutéři-trollové, aby bojovali a zlepšovali pozici a image toho, jehož chleba jedí. Třeba jednodenní gumové ňamky z pekáren Penam. A je to samozřejmě hodně stejná písnička o tisíci slok. Korupce, politici zloději, lháři atd. V tomto šrumci však probleskla médii na konci září jedna zdálivě nepodstatná zprávička. A hlavně s volbami bezprostředně nesouvisející.

Časopis Reader´s Digest skutečnil zajímavý test. V každém ze 16ti vybraných velkých světových měst náhodně a mimo turistické zóny pohodili 12 "ztracených" peněženek. A měřili, kolik peněženek bude odevzdáno poctivými nálezci. Praha skončila na ostudném 14. místě se 3mi vrácenými peněženkami. Za námi byl jen Lisabon a Madrid. Tam je ale drsná krize. 25% lidí je bez práce a jak říká proklatý básník Francois Villon: "Bída z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad". Před námi se umístila i Bukurešť, kde letos občané vytáhli proti zkaženým politikům do ulic. A co víc indická Bombaj se umístila na 2. místě s 9ti vrácenými peněženkami. A mně je z toho docela stydno.

Člověka hned napadne. Co když to občané vrátili na policejní stanici, ale policajti nález ztopili. Známe přece své pomahače a ochránce. Ale to vůbec není podstatné. I polda je, ač to tak někdy nevypadá, náš spoluobčan, tedy jeden z nás. Podstatné je to, že až zase budeme chtít nadávat na politiky jací to jsou zloději, podívejme se nejprve na sebe do zrcadla. Uvidíme tam jejich předobraz. Rozdílná je jen velikost příležitosti a tedy velikost případného prospěchu na úkor druhých. Malý člověk malou domů, politik, čím výše v hierarchii, tím větší velkou domů. Příležitost dělá zloděje a ryba smrdí od hlavy. Hlavou v demokracii je voličstvo. Volíme takové lidi, jací jsme my sami. Protože to není jen o nalezené a nevrácené peněžence, kde je nepoctivost evidentní, ale to je o každodeních drobnostech. Například když jdeme na výlet a někomu vyčuhuje přes plot nad pěšinku větev obalená zralými třešněmi. Natáhneme se a utrhneme. Vždyť jde jen o pár třešní do pusy, však je neubyde...

Ztratili jsme pojem základní slušnosti. Máme plnou hubu falešných lidských práv, ale zapomněli jsme, že naše svoboda končí tam, kde začínáme omezovat svobodu a práva druhého člověka. Přestali jsme rozumět tomu, že svoboda je v prvé řadě povinnost a zodpovědnost a teprve potom právo a nárok. Některé menšiny toto nechápání přivedly k dokonalosti. Proto jsme tam kde jsme a sebevětší a sebedůkladnější kontrolní mechanismy s tím nic nenadělají, pokud v sobě znovu nenalezneme mravní integritu našich předkomunistických předků. A musíme začít každý sám u sebe bez nároku na bezprostřední odměnu. Amen.