Soumrak právního státu v Česku.

Jedním ze základních práv jednotlivce v demokratických režimech je právo na obhajobu. Abych byl specifický, je obhájce, kromě dohledu nad zákonností procesu, povinen použít všechny dostupné legální prostředky, aby prokázal nevinu nebo snížil míru zavinění obhajovaného. Případ advokáta Petra Kočího je varovným mementem stavu našeho právního státu.

JUDr. Petr Kočí PhD, novodobý kotelník?

Jméno Petr Kočí jste mohli zaregistrovat v souvislosti s obhajobou „pravicové extremistky“, aktivistky DSSS, Lucie Š. v případu vylepování samolepek s logem DSSS. Výraz „pravicová extremistka“ dávám do uvozovek, protože nacismus resp. neonacismus je jednoznačně krajně levicová ideologie, podobně jako komunismus. Umístění nacismu a fašismu na pravou stranu politického spektra je historická manipulace komunistů a Komunistické internacionály, kteří potřebovali zakrýt, že má fašismus a nacismus stejnou podstatu jako komunismus. Nechci se nicméně zabývat ani okrajově osobou obviněné ani činem samotným. Zajímají mne události okolo jejího obhájce. Petr Kočí se ocitl na titulních stranách poté, co ve zmíněné kauze zpochybnil osobu soudního znalce Michala Mazla, a to primárně z důvodu neobvykle vysokých nákladů na jeho služby (M. Mazel si účtoval 14 hodin práce denně po mnoho dnů). Tento aspekt se však v médiích neobjevil, byť byl hlavním důvodem pochybností. To co média rozmazávala s nebývalou intenzitou bylo to, že Petr Kočí vznesl námitku proti možné podjatosti Michala Mazla z důvodu jeho židovského původu. A hysterická reakce médií byla na světě.

Nemohu nepoužít paralelu. Píše se rok 1960. Komando izraelského Mossadu uneslo z předměstí Buenos Aires Adolfa Eichmanna a převezlo ho do Izraele. Rozběhlo se vyšetřování. Připravoval se soud. Představitelé izraelské justice a policie úzkostlivě hlídají, aby nikdo z těch kdo vedou vyšetřování, žalobce ani soudci neměli v příbuzenstvu oběti holokaustu. Aby na vyšetřování ani soudní proces nemohl padnout ani stín podezření z podjatosti. V osobě vyšetřovatele Avnera Lessyho jsou nakonec neúspěšní. Až v průběhu vyšetřování vyjde najevo, že Eichmannem řízená mašinerie byla zodpovědná za smrt Avnerova otce (což ani on sám do té doby nevěděl). Avner Less však vyšetřování nakonec dokončí, protože až do vznesení obvinění se tuto skutečnost před veřejností podaří utajit.

Petr Kočí v minulých dnech oznámil, že v případě samolepkařů vypověděl plnou moc neboli že coby obhájce obviněné končí. Důvodem bylo rozhodnutí České advokátní komory o ročním zákazu výkonu advokacie Petrovi Kočímu. Hysterická mediální kampaň přinesla své ovoce. Slyšet se v ní nechali i takoví zasloužilí bývalí členové KSČ jakým je, dnes již pochopitelně demokrat a předseda Ústavního soudu, soudruh Rychetský, který se dožadoval, pěkně po bolševicku, tvrdého potrestání advokáta. Možná, že bude mít Petr Kočí štěstí a sežene si práci někde v kotelně...

A mně se vybavila další paralela. Píše se rok 1946. Na přímý příkaz ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny je obhájcem kata českého národa K.H. Franka jmenován JUDr. Kamill Resler. Tento kultivovaný a vzdělaný člověk se této nevděčné role zhostil se ctí a s plným pochopením pro institut obhajoby. Již před procesem i v jeho průběhu byl vystaven projevům nevole rozvášněné laické veřejnosti, byl nazýván „ďáblovým advokátem“. Po únorovém bolševickém puči mu byla, jaká náhodička, pozastavena advokátská činnost a před odvlečením do pracovního tábora jej zachránil jen úkryt.

Všechny totalitní režimy proti nepohodlným osobám zaútočí v prvé řadě existenčně. Vezmou jim možnost obživy. Když to nepomůže, přijdou další represe. Náš údajně demokratický režim se prostřednictvím profesní organizace k advokátovi JUDr. Petru Kočímu chová totožně, jak se k jeho kolegovi choval totalitní komunistický režim před 65ti roky. To je varovné zjištění, které by nám nemělo být lhostejné. Postupně se totiž dostáváme do stavu společnosti, kdy si nikdo z nás nebude jist, co všechno bude systém nazývat zločinem a kdy tedy budeme potřebovat účinnou obhajobu. Případ Petra Kočího je dalším signálem, že náš právní stát podobně jako demokracie postupně eroduje a transformuje se do nové totality. Totality, jejíž pomalu odhalovaná tvář dává tušit, že se bude jednat o systém nesrovnatelně brutálnější než byl reálný socialismus. Systém vedený skupinou elitářů a nevolených nepolitiků, kteří se dnes tváří jako demokraté podobně, jako soudruh Rychetský. Je možné, že v jejich „humánním“ systému pachatelů dobra bude právo na spravedlivý proces stejným přežitkem, jakým se dnes stává právo na obhajobu.