V poslední době tak často používaná věta, totiž, že kapři si svůj rybník nevypustí, byla popřena. Ovšem jak ví každý Viktor Čistič, abyste mohli něco vypustit, musíte to nejprve rozpustit. Nezbytná kauzalita však byla zachována neb se nám rozpustila Poslanecká sněmovna. Zcela jistě oním rozpouštědlem nebyla lučavka královská, protože tato Sněmovna rozhodně nebyla ryzí ani nám drahá. Hlavním činidlem zřejmě nakonec byly smrduté výpary Kalouskových mocichtivých intrik, kterými se pokouší za pomoci, jak jinak, proradných médií, trumfnout prezidentem republiky odvážně rozehranou partii.
Přesmutný je pohled na chaotický „Brownův pohyb“ vedení ODS, které ztratilo schopnost jakkoli politicky myslet. V době, kdy měli možnost odstřihnout provázky, kterými je náš „nejlepčí“ exministr financí ovládal, totiž při vyslovování důvěry úřednické vládě, to neudělali a hloupě a zcela v rozporu se svými zájmy hlasovali proti důvěře. Tím mohli získat důležitý argument, že se zachovali státotvorně, protože takováto vláda by mohla sestavit rozpočet na příští rok a nehrozilo by rozpočtové provozórium. A zároveň by získali čas udělat si pořádek ve vlastních řadách, vyházet odpovědné vůdce i rozkladné havlisty (např. Pospíšil), připravit se na přechod do opozice, kde by mohli obnovit své ideové kořeny i důvěru lidí pravé vůle. Místo toho se od Kalouska odstřihli až v momentě, kdy se hlasovalo o rozpuštění a demonstrativně nepodpořili rozpuštění sněmovny, čímž se ale v očích občanů opět postavili na stranu, která je voliči vnímána negativně. Cokoli vedení ODS v poslední době udělalo bylo minimálně naprosto netaktické.
Dalším hlupákem ve hře je „druhý nejlepčí“ ministr financí jakého jsme kdy měli: Bohuš Sobotka, který nepochopil, že objímat se s černokněžníkem Kalouskem je stejně smrtící jako líbat kobru. Zřejmě se o sobě domnívá, že je chytřejší a silnější než byl Nečas a Kalouskova uštknutí ustojí ve zdraví. No tak tedy na tvoje, Bohoušku.
Pravice dnes nemá šanci vládnout, protože v parlamentu žádná pravice není. ODS své ideje opustila a přeměnila se na klientelistickou kliku a TOP 09 nikdy pravicí nebyla a snad ani skutečnou levicí. Topka je jen radikálním destruktorem jakékoli politiky ve jménu osobních a jiných, temných, zájmů. Autentická pravice dnes stojí mimo parlament a nejsem si jistý, že je připravena dělat životaschopnou dobře odsekvencovanou politiku, která by z jejich programu neudělala naprostou katastrofu pro tuto zemi (myslím tím, že při řízení státu nestačí jen mít správnou představu, jak by to mělo vypadat, ale i správně sestavený plán, jak správně načasovat a v jaké posloupnosti jednotlivé kroky realizovat, což není jednoduché). Přesto představa volit mimoparlamentní strany je asi mezi lidmi silnější než kdy dosud. Jen bychom měli být schopni rozlišit mezi skutečně politickou stranou a podnikatelsko zájmovými projekty jako je Babišovo Ano a Okamurův (Zlatý) Úsvit, případně Janečkova Pozitivní ovulace.
Přesto vzhledem k většinové neochotě českého voliče nasednout na změnu, se dá očekávat, že většina lidí bude stejně volit zase ty samé strany. V této souvislosti, ač tomu nejsem rád, by bylo nejlepší, aby levicové nekomunistické strany dostaly dostatek hlasů pro sestavení vlády bez medvědáře Kalouska, jeho medvěda v permanentním zimním spánku a dalších exotů z TOPky. Že by se TOPka nedostala do parlamentu nevěřím, pořád je mezi námi dostatek těch co jsou už totálně vymytí mediální propagandou a ti jim to tam hodí.
Zábavné bude sledovat, jak a zda vůbec budou média komentovat své předprázdninové nářky a varování, že Zeman uchvacuje moc a „gosudar“ a nová totalita a bla bla bla, až prezident vypíše nové volby, ty v klidu proběhnou a prezident pověří vítěze nebo stranu s největším potenciálem sestavit stabilní vládu a vše se vrátí do normálních kolejí.
Člověka s pravicovým cítěním tak jako tak nic pozitivního v nejbližších letech nečeká. Stát se nám bude montovat ještě víc do života, bude nás okrádat na daních o ještě větší část našich příjmů a zadlužení země poletí ještě více vzhůru.
A tak jediným pozitivním efektem (kromě odstavení Kalouska a knížete od moci) celého horkého léta je „rozpuštěný sen homosexuálů“ (jak to nazvala idnes) o adopcích. Zákon předložený popleteným revolucionářem Paggiem z nikým nevolené a přesto vládní straničky Lidem, ohledně adopcí homosexuálními páry, propadne neb jej rozpuštěná sněmovna nestihne schválit. A to je dobře. Byť je to zřejmě jen dočasný odklad nevyhnutelného. Homosexualistická lobby bude tlačit dál a on se nějaký zmatený trouba vždycky najde, který tuto problematiku znova položí na stůl. Velmi dobře pamatuji, jak se předseda SOHO, Jiří Hromada u Krause v pořadu Uvolněte se, prosím osobně dušoval, že schválením registrovaného partnerství jejich politické požadavky končí a hle. Dnes je zde „logicky“ vypadající požadavek na možnost adoptování dětí homosexuálními páry (zatím jen partnerem biologického rodiče) zítra to mohou být adopce dětí obecně, pozítří to bude vyškrtnutí pedofílie ze seznamu nemocí a popozítří uznání legality sexu mezi dospělým a dítětem. Pomalu postupně polehoučku, aby si lidi zvykli a pak, po patřičné indoktrinaci touto „tolerancí“, žádají tyto menšiny se zvyšující se agresivitou a teatrálností více a více práv. Nehledíce přitom na několikatisíciletý morální kodex, na němž naše civilizace stojí. V Holandsku loni soud osvobodil nadaci Vereniging Martin prosazující právě legalizaci sexu mezi dospělými a dětmi s tím, že činnost této organizace nepředstavuje pro společnost žádné nebezpečí. Takže to už začalo. Na pochodu „Pražská pícha“ se letos poprvé účastnili i 4 pedofilové se skromným transparentíkem „Nejen homosexuálové procházejí coming outem“. Cílem všech těch postupných „zvykacích“ kroků jsou naše děti. O ty jim jde.
A o naše děti, naši budoucnost jde v prvé řadě. Mějme to na paměti, až budeme v říjnu do uren házet své lístky a nemysleme pro jednou na to, jaký konkrétní individuální prospěch budeme z volby mít my sami, protože žádné sliby už dnes strany voličům neplní. Mysleme na to, kdo bude pokud možno co nejrozumněji vést naši zemi, abychom mohli v klidu pracovat beze strachu, jaký svět našim dětem zanecháme.
