Situace na Blízkém východě se v posledních dnech vyvíjela kupředu a křišťálová média opět poskytují polovičaté informace. Rada bezpečnosti 4. února neschválila rezoluci proti Sýrii a ihned se spustila hysterická kampaň proti Rusku a Číně, které návrh vetovaly.
Jaká je míra propagandy u těchto dvou obrázků? První měl název: Čerstvá exploze násilí v Sýrii. Druhý: Provládní demonstrace v Damašku
Předně chci upozornit, že díky 25 letům prožitým v komunistickém Československu nechovám žádné sympatie k Rusku, které považuji za pohrobka imperiálního Sovětského svazu, který v mých očích navždy zůstane okupační mocí. Tento postoj jsem si upevnil poté, co jsem mohl zahraniční politiku Ruska (v návaznosti na SSSR) diskutovat s jedním řadovým Rusem na jednom mezinárodním setkání někdy okolo roku 2002. Nechybělo mnoho a dostal do zubů. Přesto považuji za nutné rozšířit informace o onom zhusta propíraném vetu.
Oficiálními autory rezoluce byli Maroko, Saudská Arábie, Bahrajn, Spojené AE, Omán, Jordánsko, Kuvajt, Katar, Turecko, Egypt, Tunis a, jak úsměvné, Libye (ejhle, jak nám nový režim hezky panáčkuje). Maroko bylo oficiálním předkladatelem. Zároveň zde byla tendence tento návrh představit jako celoarabský. Rezoluce byla vetována (dle dokumentů OSN), protože Rusko a Čína považovaly tento dokument za nevyvážený. Proč? Do finální podoby (tzn. té, o níž se hlasovalo) se nedostaly dvě věty. První formulovala požadavek, že „syrská opozice se musí distancovat od extrémistických skupin, páchajících násilné činy“ a druhá byla přímo návrhem Ruska, aby „spolu se stažením syrských ozbrojených sil z měst byly rovněž ukončeny útoky ozbrojených skupin na státní instituce a obytné čtvrti“. Nedělám si iluze o ruských geopolitických zájmech v Sýrii, protože v syrských výsostných vodách kotví část ruské válečné flotily. Dokonce si nedělám iluze ani o Číně, která má mnoho důvodů se mstít za uloupená ropná pole v Lybii. Přesto v uvedených dvou větách tak, jak jsou formulovány, neshledávám žádné skryté partikulární zájmy. Pokud základním cílem rezoluce bylo dosažení uklidnění situace v Sýrii a ukončení ozbrojených střetů, při nichž pochopitelně trpí zejména civilní obyvatelstvo (v onom „marockém“ návrhu byl přímo vyzdvihován plán mírového řešení krize z pera Ligy arabských států - LAS), pak by mělo jít o příměří oboustranné a potom jsou obě formulace naprosto relevantní. Největší ryk po vetu spustily USA a Francie.
Požadavek na stažení armády, ale nezabránění pokračování násilností ze strany CIA vyzbrojené „opozice“ dokazuje, komu a oč vlastně jde. Tito teroristé jsou našimi poslušnými mediálními hafíky dokonce nazýváni „disidenty“ čili taková syrská odnož pravdy a lásky, akorát s automatickými puškami a dalšími zbraněmi v rukou. Taková pravda a láska prosazovaná olovem. Ale zase to aspoň nemá tak daleko k humanitárnímu bombardování. Jejich teror na civilním obyvatelstvu má zcela jistě ryze humánní důvody. Sémantika zkrátka občas prodělává prazvláštní vývoj. Zde například pozorujeme rozkošný dablspíkový vývoj významů slov „disident“ a „humanismus“.
Pikantní informací ze zákulisí je, že z dokumentů LAS, které byly 31.ledna rozesílány členům RB byla vyjmuta zpráva šéfa Mise LAS generála ad-Dabi, která hodnotí kladně syrské úřady a konstatuje, že vláda Sýrie splnila všechny přednesené požadavky. Dále tato zpráva potvrzuje, že ozbrojené skupiny útočí na civilní obyvatelstvo, státní orgány a bezpečnostní jednotky. Zpráva obsahuje i pasáž, v níž se píše, že probíhá systematická kampaň s cílem překroutit skutečný stav věcí a vyrobit „fakta“, která vytvoří negativní obraz syrského vedení. Vypadnutí této zprávy z materiálů pro členy RB před hlasováním bylo zcela jistě politovánihodné nedopatření.
Když na zasedání RB přítomný zástupce Sýrie protestoval proti této manipulaci, bylo přislíbeno, že zpráva bude dodatečně zaslána kurýrem (rozuměj po hlasování) a prezident LAS na to reagoval, že jeho přítomnost je dostačující, protože on sám s premiérem Kataru vše vysvětlí dostatečně objektivně.
Pro úplnost je ještě potřeba zmínit, že bezprostředně po vetu rezoluce zaútočily opět ozbrojené bandy v Sýrii na civilní obyvatelstvo, což pochopitelně vyvolalo odvetné akce ozbrojených sil Sýrie a důsledkem byli další mrtví, což hysterické reakce na veto ještě zesílilo.
K dnešnímu dni došlo k té změně, že Radou bezpečnosti vetovaná rezoluce prošla 16.2. hlasováním Valného shromáždění a to poměrem 137 pro, 12 proti, 27 se zdrželo a 17 bylo nepřítomno. Rezoluce Valného shromáždění nicméně nejsou právně závazné, pouze reflektují názor většiny. Rusko a Čína hlasovaly proti.
Ani se nedivím jednomu z kandidátů republikánské strany na prezidenta USA Ronu Paulovi, že jedním z bodů jeho programu je vystoupení z OSN. OSN spolu s MMF a Světovou bankou jsou poslušnými nástroji v rukou globalistů. Hlasování nicméně v žádném případě neodráží, které státy jsou ty „poslušné“ a které ne. Na hlasování je potřeba pohlížet optikou toho, na kterou stranu globalisti přiřadili kterou zemi pro příští světový konflikt.
Ještě malá úvaha k oběma fotografiím pod titulkem článku. Syrský režim ozbrojené střety nepopírá, pouze tvrdí, že armáda brání obyvatelstvo před ozbrojenými teroristy. Fotka bojovníka na druhou stranu mohla vzniknout kdekoli. I v opuštěných starých fabrikách v Evropě nebo USA. Na druhou stranu provládní demonstrace mohla být do ulic nahnána syrskými bezpečnostními složkami nebo (ó jak dobře to u nás my pamětníci známe): Nepřijdeš, máš utrum ty i tvoje děti a děti tvých dětí; nebo pár set najatých statistů vytvořilo základ pro masový snímek. Jenomže v korporátních médiích Západu není o těchto masových demonstracích ani zmínka ani jejich vyvrácení nebo kritika syrské propagandy v tomto směru. Jako by se nehodily do krámu. Nechť si to každý přebere jak chce. Já mám silnou tendenci si myslet, že když křišťálová stoka o něčem nepíše, tak to asi bude pravda…
