Tož jsme si zvolili talent. Takový talent není žádné peříčko. Máme–li talent, taháme s sebou 60 hřiven. 30 kilo. Představte si takovou útlou baletku s talentem. I s piškotama váží 45 kilogramů a teď tohle. Když se váží, odkládá svůj talent? To by znamenalo, že nad svou vlastní mizivou hmotnost se vláčí s přítěží rovnající se dvěma třetinám své živé váhy. Nebo si při vážení svůj talent podrží? Ale pak by její živá váha byla jen 15 kilo, tedy skoro tolik co váží anorektické modelky v Milánu. Ale těm stačí, když unesou na svém těle pověšených pár deka textilií a projdou se po mole tam a zpět podpírány kokainem, zatímco baletka potřebuje podat výkon.
Nu což, teď to nevyřešíme. Češi a Moraváci (spoločne so Slovákmi) si zvolili svůj talent. Přestože jsme prý v podstatě rasisti (zpravodajská křišťálová lupa o tom popsala spousty talentů papíru reálného i virtuálního) zvolili jsme si našim společným talentem kyrgyzského tanečníka Ataie Omurzakova. Chlapce s asijskými rysy, který tak tak že dostal vízum a nemluví ani slovensky ani česky. Jenže je skvělý. Ataiova vystoupení, pravda, jediná měla punc světové úrovně, ostatní čpělo provinčností českého šoubyznysu, ale zase to bylo naše. Kam se poděl ten pověstný českomoravský rasismus? Že bychom ho odložili, když jsme vážili, který výkon byl ten nej? Znamená to snad, že se nejrůznější zátěže, přítěže a balasty při vážení odkládají? No to bych si kvůli té baletce opravdu oddechl. Ale spíš to vypadá, že většina Čechů a Moravanů neměla dohromady při tom vážení co odkládat.
Naproti tomu zpěvačka s talentem Tonya Graves narazila ve Vimperku na pár jedinců, kteří žádný talent nemají. Tedy kromě schopnosti kolem sebe ve své rasové deprivaci plivat sliny a urážky. Jejich fírerové udržují jejich mozečky pečlivě atrofované, aby je kromě plivání, nadávání a mlácení do jinak pigmentované pokožky nic jiného nenapadlo. Samotní fírerové co své strany jimž fírerujou vždycky ukryjou za slovo „dělnická“ případně „arbait“, aby ukázali, jak jim jde strašně moc o obyčejné lidi a o spravedlnost, se z incidentu svých deprivantů bez talentu pokusí vytlouct co nejvíc publicity. Tím, že třeba zpěvačku zažalují za to, že prý původce útoku označila za sympatizanty své arbait partaje. Mám pro ně taky název: Bílý odpad. White trash. Weiß abfahl. Pro ty plivače i pro ty fírery. Naštěstí mají ve Vimperku i muže s talentem přispěchat rytířsky na pomoc ženě v nouzi. Díky Bohu.
Na co ale máme u nás nesporný talent, je nalepování nálepek na počkání. Zejména pokud jste český žurnalista nebo levicový intelektuál nebo bývalý chartista s pocitem morální převahy. Takoví nechají vyrobit celý jeden talent nálepek s nápisem Rasista!, jeden talent s nápisem Xenofob! dále Antisemita! Velmi oblíbení jsou Fašista! Nacista! případně familiérní Fašoun! a Nácek! No a pak jen pozorují jak ostříži a naslouchají jak odpo-čuvači a jak se něco šustne nebo se jim někdo nelíbí, hned člověka olípnou, nejlépe na takové místo, kde si nikdo nedosáhne, aby se očistil. Máš jiný než jediný správný názor? Nebo, ach ta hrůza, jsi můj politický odpůrce? Jsi členem hradní partičky? Šup ho! A když jim nálepky dojdou, nechají vyrobit další talenty nálepek. A nedají si pokoj, dokud nebude mít každý nějakou tu hanlivou nálepku. A pak o tom budou všichni psát, v jaké že to žijeme hrozné době.
Inu s talentem je to složité. Ne každý je jím obtížen a ne každý s ním umí zacházet ku prospěchu svému i ostatních. No a rasismus a ty ostatní nálepky? Než je použijeme, měli bychom několikrát zvážit, zda už to je ta situace, kdy tato slova na někoho použijeme právem. Jako v případě Tonyi Graves na ono nízké plivající hovado.
