Když naše nevěrohodná média o někom napíší, že je špatný nebo kontroverzní nebo prostě není dost dobrý a hlavně v tom stavu setrvávají, stávám se, řečeno s trochou nadsázky, okamžitě fanouškem dotyčného. Před časem jsem tady reagoval na kontroverzní výrok ministryně Válkové ohledně Protektorátu (http://moucka.blog.idnes.cz/c/402943/Dalsi-zbesila-medialni-a-politicka-stvanice-na-cloveka.html). S jejím názorem jsem nesouhlasil, ale na druhou stranu jsem se podivil nad zběsilou reakcí médií, která mají tendenci se k otázce důsledků druhé světové války chovat spíše kryptorevizionisticky (to znamená nikoli přímo, ale např. poukazováním na zvěrstva české soldatesky při odsunech a upozaďováním toho, co se dělo před a během okupace). Právě kvůli prudkosti reakce tisku jsem tehdy vyslovil podezření, že jsme svědky další mediální štvanice na nepohodlného politika.
O dva měsíce později se můj pocit změnil v téměř jistotu. Po protektorátním breptu následoval neméně medializovaný rozchod s náměstkyní Marvanovou (což hodnotím pozitivně a její mesiášská prohlášení ohledně boje s exekutory beru, vzhledem k její příslušnosti k pravdoláskařské sektě, s rezervou - Jiří Pospíšil přece taky bojoval s exekutory tak, že ještě navýšil jejich pravomoci) a vzápětí nato problém s dalším náměstkem za ČSSD kvůli tendru na elektronické hlídací náramky. Vše má podobné rysy jako aféry Čunek, John či Bátora. A zejména v případě Johna bylo velice ilustrativní, jak rychle po jeho jmenování už si cvrlikali vrabci na střeše, že na funkci nestačí. Nakonec se ukázalo, že signálem pro zalehnutí na matrace byl jeho pokyn zrušit Ivanem Langrem zavedenou povinnost vyšetřovatelů hlásit na policejní ředitelství (či přímo ministerstvo vnitra) všechna vedená vyšetřování, ve kterých se objeví napojení na politiky. Některé silné kliky se cítily tímto ohroženy a zaútočily. A byly neuvěřitelně vytrvalé a díky tomu i úspěšné.
Válková má podle všeho interpersonální problémy, chová se krajně nesympaticky a při vystoupeních v médiích je neobratná a netaktická, což samozřejmě vytváří odpor veřejnosti a politické pnutí vůči její osobě. Ani skutečnost, že žije v německém Pasově (odkud mimochodem pochází mediální skupina, se kterou má český mediální trh velké zkušenosti) jí na oblíbenosti nepřidá. Vysvětluje to i její postoj vůči odsunu sudetských Němců a k dění za Protektorátu (to fakt nemůžeme najít ministry, co žijou tady a hájí naše zájmy?). Nic z toho ale ještě není dostatečným důvodem její suspendace a už vůbec by to nemělo vést k rozpoutání tak silného povyku v médiích. Jedinými důvody pro její odvolání nebo požadavek na její odstoupení by měla být neschopnost naplňovat programové prohlášení vlády a prokázaná účast na kriminálních případně amorálních či eticky problémových aktivitách. Z ničeho takového ale prozatím není obviňována.
A tak jsem si položil otázku, co by mohlo stát v pozadí těchto snah o její politickou likvidaci. A důvody jsem našel dva.
Tím prvním je připravovaná legislativní změna v otázce exekucí. Zřejmě exekutorská lobby nemá paní Válkovou pod kontrolou a bojí se, že by její členové mohli přijít o možnosti dřít legálně z kůže lidi, co se dostali do finančních problémů. Peníze resp. riziko jejich ztráty jsou vždy silný motiv pro razantní akci
Druhým důvodem by mohlo být slábnoucí postavení ČSSD na politické scéně a jejich sekundování Babišovi ve vládě. Ve Válkové Sobotka vycítil slabý článek v jinak pevném řetězu ANOfertu a proto se rozhodl zaútočit na něj, aby si tím vysloužili plusové body u voličstva.
Tyto dva možné důvody pro ostrakizační kampaň si navzájem nijak nepřekážejí, mohou existovat souběžně a dokonce využívat synergických efektů. Je dokonce možné, že ČSSD je oním politickým bílým koněm exekuční lobby a nebo jenom Lidový dům využil situaci a přihřívá si svou polívčičku.
Zvolením ANOfertu (a částečně i Úsvitu) do Parlamentu jsme bohužel jakoby udali krok východoevropským zemím jako je Slovensko (Kiska) a teď už i Ukrajina (Porošenko) tím, že jsme nastoupili cestu k otevřené oligokracii, což je tradiční výraz. Moderní doba má pro úzké propojení byznysu a politiky a vládu početně velmi omezené skupinky jedinců ještě jiný termín - fašismus. Čímž chci jinými slovy říci, že nejsem ani v nejmenším zastáncem Babišovy strany a jím dosazených politiků, ale je-li můj závěr správný a to, co se děje okolo Válkové je důsledkem útoku exekuční mafie, protože ministryní spravedlnosti připravovaná legislativa by naše drahé chudáky exekutory připravila o pohádkové příjmy, pak bychom měli odložit všeobecnou antipatii, kterou k paní Válkové chováme a v jejím úsilí přitáhnout kohoutky nenasytným exekutorským pijavicím ji podpořit. Současné poměry v této oblasti jsou amorální a asociální a žádají si nápravu. Válková sama by mohla převzít iniciativu tím, že by rozpoutala celospolečenskou diskusi a p.r. kampaň o připravovaných úpravách, čímž by vzala vítr z plachet těm, kdo by ji z ministerského postu chtěli sestřelit.
