Anatomie mediálního skandálu

Jak by řekl silák Franta Kocourek: „Furt se něco děje.“ Mediální clona „zásadních banalit“ je téměř neprostupná. Kdoví jaká svinstva se dějí za ní. Společným rysem těchto kauz je, že všechny se rozhoří s nebývalou silou, kolem některých i srší jiskry, a následně (zřejmě když splní svůj clonící účel) prudce zhasnou, jako když někdo típne hořící svíčku nasliněnými prsty. Zůstane jen trochu smradlavého kouře, ale jinak z kauzy nevyplývají žádné konsekvence. Ať to byl případ pachatelů amnestie nebo záležitost prezidentovy „virhózy“ (což je alespoň vtipný novotvar). Stejně dopadne i poslední skandál nejmenování jednoho docentíka životně důležitého vědního oboru (tj. oblast vědění, která by lidem při případném ztroskotání na opuštěném ostrově zajistila přežití) profesorem.

Únavné je, jak to má pořád ten samý průběh a jakákoli racionalita při tom zcela absentuje. Nejprve dojde k samotné události. V tomto posledním případě prezident nepodepsal jeden návrh vědecké rady. Nevím kolik letos bude jmenováno profesorů, ale loni jich bylo jmenováno rovných 178 ve třech turnusech. Ani jsem netušil, že je tento vědecko-pedagogický titul „profesor“ takto devalvován množstvím jmenování (což koneckonců přiznal i bývalý předseda AV Václav Pačes). Tímto tempem budeme mít za chvíli vysoké školy přecpány profesory. Profesoři nám budou padat z oken vysokých škol, jak je ten přetlak nově jmenovaných profesorů u vchodu bude vytlačovat ven z budovy. Z výše uvedeného ovšem vyplývá, že při podobném množství návrhů na jmenování v letošním roce prezident nesouhlasí s návrhy vědeckých rad v cca 0,5% případů. To je ovšem opravdu hrozné.

Po zavdání příčiny skandálu tedy následuje mediální kampaň se svými zákonitostmi. Jednou z podmínek intenzity kampaně samozřejmě je, jestli se daná aféra jakkoli kříží s plány naší milé kliky pravdolásky a globalistů, kteří ji řídí. Podle toho se nasazuje kalibr zbraní.

Ve vlastní kampani je nejprve dotázán postižený, cože si o tom myslí. Ten pochopitelně v celé věci cítí politický podtext a následně si dle potřeby vybere něco z arzenálu naprosto logických tvrzení od poukázání na postupující demenci toho, kdo skandál vyvolal až po poukázání na jeho extremismus. V našem případě doc. Putna sáhl do oblíbeného komunistického kýble hnoje (k dispozici jsou ještě fašistický/nacistický, rasistický, sexistický, antisemitský, homofobní, pedofilní a spousty dalších kýblů svinstva) s poukazem na to, že naposledy tuto zvrácenost nejmenovat navrženého provedli komunisti. Prostě: Nesouhlasíš? Tak seš bolševik(resp. kterákoli další z nálepek)!

Následuje vyjádření těch, kdo do toho mají co mluvit nebo si myslí, že do toho mají co mluvit (každopádně je to super příležitost se zviditelnit a dostat se do telky). Rektor Jihočeské univerzity Libor Grubhoffer prohlásí, že se jedná o „DISKRIMINACI nejhrubšího zrna“, ale již nespecifikuje v čem konkrétně se o diskriminaci jedná. Dále se pochopitelně jedná o zásah do akademických svobod.  Jak jsme si ale řekli výše, tak se jedná o zhruba půlprocentní zásah do těch svobod. No kdyby státní moc zasahovala do občanských svobod jen zhruba z poloviny procenta jejich množiny, byla by Česká republika tou nejsvobodnější zemí na světě. Nikdo z dotazovaných se ale jaksi nezmínil, že udělování všech akademických titulů mimo profesury má plně v rukou vysoké školství a udělení každého z těchto  akademických titulů je spojeno se zpracováním vědecké práce. Nejvyšším titulem, který takto může sama vysoká škola udělit je titul docent. Jen ten nejvyšší titul uděluje hlava státu na návrh vědecké rady. Tvůrci zákona se zřejmě mylně domnívali, že titul Profesor je cosi výjimečného, k čemu se ani nepíše žádná speciální práce, jen se hodnotí dosavadní vědecké a pedagogické výsledky navrhovaného a jeho význam stvrdí svým podpisem prezident republiky.  Pan rektor JČU pochopitelně zamlčel, že ve vysokoškolském zákoně není napsáno, že by snad byl prezident povinován návrh podepsat. Profesor Václav Pačes připomene, že se jedná o pozůstatek z dob Rakouska-Uherska, kdy titul Profesor byl fakt něco. Největší perlu ze sebe v této záležitosti vysoukal  Petr Pokorný, předseda Učené společnosti ČR: „… Zásadně platí, že ve věcech akademických má poslední slovo vědecká rada univerzity nebo ústavu AV. Prezident pokud by měl nějaké námitky, tak to MOHOU být jedině námitky typu, že je to vlastizrádce nebo něco takovýho, ale potom se to nedá řešit zastavením toho souhlasu prezidenta, ale trestním oznámením. Ale jinak si myslím, že prezident slavnostně předává, oznamuje vlastně celé veřejnosti rozhodnutí vědeckých rad.“ No za takové ohýbání litery zákona by se nemusel stydět ani  náš Ústavní soud pod vedením kovaného bolševika Rychetského.

Souběžně s prohlášeními insiderů jsou osloveni političtí lídři. Zde se nejhlasitěji ozval sám Nečas, který přestože účast doc. Putny coby „katolické buzny“ na Gay Pride nazval pitomostí, nepovažuje ji za překážku jmenování a přiměřuje toto jmenování se jmenováním jakéhosi RSDr (lidově za komára nazývaného Rozhodnutím Strany Doktorem) ze Slezské univerzity.

Po prohlášeních veřejně činných osob následují protestní akce aktivistické veřejnosti. V našem případě je svolána demonstrace na Hrad, na níž přislíbil účast i sám ekoterorista Liška. Co má  Strana zelených teroristů společného s vysokým školstvím nevím, ale zřejmě zoufale potřebují publicitu. No a aby toho nebylo málo, studenti vyzývají ostatní navržené kandidáty na udělení profesury, aby své jmenování odmítli. Předpokládám, že s titulem profesor jde ruku v ruce i zvýšení gáže jmenovaného. A chudáci frikulíni (nový český anglismus odvozený od slov free, cool a in) ještě nebyli plně konfrontováni s nutností „dobývat svůj chléb v potu tváře“. Někteří dělají různé brigády, tak si myslí, že už to znají a rozumí tomu, ale ještě ne, proto nemohou chápat, že tento typ výzvy nemá šanci na úspěch. Ubozí akademici teď budou muset najít dostatečně věrohodně znějící byť nepodložené vysvětlení, proč to odmítnou (něco na způsob: „Tímto se nic nevyřeší, moc by se jen o to více cítila na koni“), aby před svými idealistickými leč naivními studenty neztratili tvář.

Posledním krokem kampaně je vznik petice proti danému skandálnímu rozhodnutí. Nejinak je tomu i zde.

Vědeckou a pedagogickou práci doc. Putny nehodlám hodnotit. Recenze na jeho publikační činnost jsou vesměs pozitivní, ale já neumím odhadnout nakolik jsou tato hodnocení ovlivněna jeho příslušností k právdoláskařské sektě (doc. Putna byl do roku 2011 dokonce ředitelem guruovy knihovny). Z veřejně dostupných politických vystoupení doc. Putny si nicméně troufám tvrdit, že se jedná o, prozatím, nevyzrálou osobnost a jako takový by, dle mého starosvětského chápání významu titulu Profesor, jím ještě být jmenován neměl.

A ještě jedna věc. Martin Putna jakožto literární historik by měl vědět, že jednou ze základních vlastností parodie je vtipnost. Jeho imitování Put(i)na je však jen trapné (http://www.youtube.com/watch?v=xg8Opr6_Ni8). Pokud by potřeboval nějakou inspiraci, jak má taková parodie vypadat, doporučuji shlédnout video imitátora Petra Jablonského, v němž paroduje Zemana a Schwarzenberga (http://www.blesk.cz/clanek/video-srandicky/189489/vtipna-parodie-na-duel-zemana-s-knizetem-podivejte-se-imitator-exkluzivne-pro-blesk.html).

Předpokládám, že i tento skandál, jako mnoho jiných, vyšumí do ztracena jako sodovka, aniž by cokoli změnilo výchozí situaci. Pro lid v podhradí, zaměstnaným sháněním obživy, se jedná o bezvýznamnou prkotinu. Zajímat by nás mělo spíše, co se děje mimo objektivy kamer v době, kdy jsou stránky novin a obrazovky televizí zaplněné těmito zástupnými problémy. Jenže jak už jsem řekl. Na to lidé nemají čas. A politici i mediální fronta to moc dobře vědí. Proto mohou bez uzardění schvalovat zákony a jejich změny, které nahrávají několika jedincům nebo drasticky omezují naše svobody.