Ačkoliv denně sedám na kolo a jedu a jedu, přesto mým sportem pořád zůstává fotbal. Jenomže z toho českého už mě dlouhou dobu bolí hlava. V pátek to ale najednou bylo jiné a hráči vypadali jako pokropení živou vodou. Ale včerejší odveta zase zapadla do tradiční šedi a nekoukatelného výrazu.
Český fotbal nemá svého předsedu, zmítají jej korupční aféry, diváky zápasy nezajímají, protože denně mohou na různých televizních kanálech sledovat, jak nám ujíždí vlak a jak ani nemáme zájem jej dohánět.
Včera se opět projevovaly tradiční slabiny českých fotbalistů - pomalost, bojácnost potkat se s míčem, nulová dynamika, špatné zpracování míče... Jediný Jiráček předváděl výkon, který snese evropská měřítka. Výroky Rosického, jak měli vše pod kontrolou, jsem bral jako dobrý vtip beze známky sebereflexe. Jsem přesvědčen, že naše vystoupení na Ukrajině a v Polsku bude jeden velký průšvih.
Co s tím? Možná už fotbal neláká tolik dětí, současná doba nabízí spoustu jiných možností seberealizace. Naučit se třeba tenisu více láká, už kvůli penězům, které se kolem toho sportu motají. Ale ani fotbalisti se nemají špatně, tedy alespoň na výkony, jež předvádějí, jsou odměňováni královsky. Tedy ti čeští...
Mladým fotbalistům se musejí věnovat špičkoví trenéři - důsledně a neustále pilovat techniku, výbušnost a práci s míčem. Denně několik hodin. Měly by začít fungovat sportovní školy, fotbalové třídy... Angažovat trenéry ze zahraničí, protože prostě vidím, že jinde to jde. Viděl jsem i včera - Chorvaty, Turky, Iry, Portugalce - všichni jsou o mnoho dál. Nechápu, že ani po 22 letech od Revoluce tady trenéři ze zahraničí nejsou. Prostě podobné typy trenérů, jako je pan Hřebík. Kteří nikomu nic nedarují, ať to stojí, co to stojí.
Trenér Bílek nemůže vést reprezentaci. Nestál za moc ani jako hráč, ale jako trenér je to ještě horší. Nechápu, jak on může trénovat reprezentaci, když podle mediálních výroků má prostě problémy sám se sebou...
Pamatujeme, jaké naděje vzbuzoval Ivan Hašek. Ale zachoval se podle českého vzoru a s ostudou odešel. Je třeba začít zamotané klubko rozmotávat z té správné strany, hlavně ale důsledně a na všech úrovních. Příští rok se ještě protrápíme evropským šampionátem, ale když takhle budeme postupovat dál, fotbal v Česku se v budoucnosti bude hrát jenom pro novináře...
