Dnes půjdeme poprvé v české historii volit svého prezidenta republiky. Výběr máme z devíti kandidátů, kteří se nám snad dostatečně představili, abychom měli potřebné informace o každém z nich.
Jakákoliv jiná volba prezidentského kandidáta, jenom ne Jana Fischera, bude dobrá. Nerozumím tomu a jsem šokován, jak takový člověk si vůbec dovolí kandidovat na prezidenta republiky: přes 9 let byl v komunistické straně, protože to pro něj bylo výhodné, hltal učení Marxe, Lenina, Stalina a dalších, souhlasil s vraždami padesátých let, podepsal srozumění s okupací tehdy spojeneckých vojsk na našem území a když už mu strana nebyla k ničemu, v roce 1990 vystoupil. Jako premiér úřednické vlády se zasloužil o to, jak máme díky fotovoltaice neuvěřitelně drahou elektrickou energii a jak tyto částky desítky let dále budeme platit, v prezidentské kampani použil peníze mecenáše Chrenka, jemuž za zbohatnutí děkuje snad největší šíbr české novodobé politiky Gross. Při televizní debatě neváhal zaplatit si publikum, aby mu svým pokřikem pomohlo v decibelovém klání...
Podle mě musí být prezident bezúhonný, chytrý, moudrý, charismatický, lidský, čitelný, vizionářský... U Jana Fischera nevidím žádnou z uvedených vlastností. Jak procházel kampaní, přidával na rozmáchlých gestech, řvaní a bylo zcela evidentní, jak je nervóznější a nervóznější. Jak správně včera uvedl Daniel Kaiser v LN, docházelo mu, že pro prezidentskou funkci se nenarodil. Co chybí v hlavě, nahrazuje patosem, pokrytectvím, frázemi a dynamickým projevem. Navíc prokázal také kulturní vkus, když se paktoval s režisérem debilních filmů Troškou.
A tak pojďme k volbám a použijme zdravý rozum, abychom si svého prezidenta mohli vážit. Jestliže si však zvolíme vykuka Jana Fischera, dostaneme se do stejné situace, kdy se Stáník Gross stal premiérem...
