Prof. Sam Vaknin: Pochopení pomáhá

Když se podívám na to, co vše mi pomáhalo a pomáhá z psychických problémů, pochopení mého narcististického "zázemí" mi nepochybně pomáhá. Díky tomu pochopení tvoří pro mne můj život konečně smysluplný příběh.

Není to příběh šťastný, ale i díky porozumění a tedy i objevené smysluplnosti, nastal obrat k dobrému. 

Již tři roky poslouchám videa profesora Sama Vaknina, původem z Izraele. Stal se před lety prvním popularizátorem narcismu a dalších takzvaných poruch osobnosti. Napsal úplně první knihu o narcistickém zneužívání Malignant self love, v roce1995 (Škodlivá sebeláska). Na jeho youtube kanálu jsou snad tisíce videí o narcismu a jiných psychických poruchách a o všem, co k tomu patří. Sam Vaknin o sobě říká, že díky tomu, že je narcis (tj. má narcistickou poruchu osobnosti) je mimořádně výkonný :). 

Sam Vaknin byl původně byl fyzikem, získal Phd (doktorát) ve fyzice. Také byl bohatým podnikatelem. Díky svému podnikání skončil ve vězení, tam byl psychologicky vyšetřován a tam tuto diagnózu poprvé získal. Uvědomil si, že právě tato porucha ho do vězení přivedla a působí mu v životě mnoho problémů, které si neuměl předtím vysvětlit. S popularizací narcismu začal právě proto. Sám se snažil vše pochopit a toto pochopení zprostředkovává i těm, kteří o to stojí.

Kromě narcismu mu bylo později naměřeno i vysoké skóre psychopatie. Do třetice ještě získal diagnózu hraniční poruchy osobnosti. A to jen potvrzuje jeho teorii, že psychická porucha jen jedna. Někdo je více narcistický, někdo psychopatický, někdo hraniční. Všichni narušení lidé mají více nebo méně od všeho. I když kvantita ale i kvalita je jiná.

Vysvětluje, že je to tak proto, že nepříznivé poměry je zastihly příliš brzy v dětství, kdy jejich možnosti přizpůsobit se byly ještě velmi omezené, primitivní. Nedostali to, co ke svému zdravému psychickému vývoji potřebovali, a k tomu dostávali to, co jim neprospívalo. Zacházení, které bylo pro vývoj dítěte nevhodné, které způsobilo toto narušení.

Díky Samu Vakninovi už rozumím tomu, co jsem prožívala ve své rodině a proč. Moje rodina byla jen jedním několika možných typů narcistické rodiny. Vyrůstat v té rodině bylo pro mne peklo na zemi, nic mi nedávalo smysl a ničemu jsem nerozuměla. 

Chování mých rodičů bylo často nepředvídatelné a nesmyslné. Nebylo pro mne možné se tomu jakkoli smysluplně přizpůsobit. To jsem opravdu chtěla, přizpůsobit se jim. Chtěla jsem, aby mne měli rádi a oceňovali mne, tak, jako to chce jakékoli malé dítě. Také jsem chtěla sama sebe ochránit. Nedovedla jsem ale zabránit tomu, abych se neustále nedostávala do problémů, a byla jsem pro to odsuzovaná, zavrhovaná a trestaná.

Díky Samu Vakninovi teď už vím, že nic z toho nebylo vlastně osobní. Rozumím tomu, že jsem dostala prostě přidělenou roli, takovou, jaká k tomu našemu modelu rodiny prostě patří. Můj bratr dostal jinou. A matka s otcem, na základě svých rolí ze svých původních rodin, už předtím nalezli jeden druhého. A v té své konstelaci pak svými dětmi potřebovali obsadit role nepřítele a spojence. A do těch nás nacpali, ať už jsme je chtěli nebo ne.

A ty role si s sebou neseme dál. Je to jako bychom vyfasovali software, který má pro každého z nás jen určité možnosti a jiné ne. Nebo je možné si to přestavit tak, jako když jdete na výlet, a jeden vyfasuje pláštěnku a druhý slunečník. A to je výbava, se kterou pak musíte žít a vystačit s ní.

No, a tak žijete pod slunečníkem nebo v pláštěnce, ať je počasí jakékoli, a nechápete, proč tak blbnete. Proč umíráte vedrem nebo beznadějně mrznete. Díváte se s úžasem na jiné lidi, které očividně nic netrápí. Léčíte se úžehů a omrzlin a ti druzí zas na oplátku nechápou vás.

Díky své rodině jsem si vytvořila nezdravé psychické obrany, které v důsledku vytvářily různé poruchy. 

Především díky Samu Vakninovi už tomu rozumím. A bez toho pochopení si vlastně ani neumím své uzdravení představit.

***

Prof. Sam Vaknin - YouTube

***