Seberealizace. Závislost na úspěchu a závislost na neúspěchu.

Každý sám pro sebe rozhoduje, co je pro něj úspěchem. Narcistický člověk si typicky vybírá činnost, ve které je pro něj poměrně snadné upět. Osoba masochistická si vybere činnost, ve které dokáže uspět jen velmi těžko.

Úspěch je to, co přináší naplnění, zábavu, status nebo peníze. Je to to, co nám umožňuje co nejlépe žít a přežívat.

A jak to, že za stejných reálných podmínek se někomu v životě daří a jinému ne? Vždycky se nám totiž daří, ale jen vzhledem k prostředí, ve kterém jsme vyrůstali. Takovému prostředí jsme se přizpůsobili. Ve světě práce a peněz, ale i v osobním životě, můžeme díky tomu mít úspěch, ale také velmi strádat.

Pro narcistického člověka je úspěch alfou a omegou všeho. Bude laťku snižovat, pokud se mu nebude dařit. Důležité je, aby se všichni usmívali a děkovali, když už nemůže sklízet vyloženě úžas a obdiv. A to je pro něj úspěch. Také se o sebe dokáže dobře materiálně postarat. Vytváří si svou zónu pohodlí.

Masochistický člověk dělá pravý opak. Vybírá si to, v čem není snadné uspět, alespoň pro něho. Bude se věnovat činnosti, pro kterou nemá nadání, nemá schopnosti, dovednosti, vzdělání... A bude v tom velice vytrvalý. Má silnou vůli. Naopak činnosti, pro které se hodí, které ho naplňují, opomíjí. Nebo si vybere činnost sice pro něj nějak zajímavou, zábavnou, ale skutečně náročnou, riskantní. Pokud se mu v ní přece jen daří, stále zvyšuje laťku tak, aby uspět nemohl. A tak je vždy znovu tam, kde byl, opět neúspěšný, opět v nouzi a  bídě, zoufalý, protože uspět prostě nedokáže. Zařizuje si nechtěně život tak, aby selhal. Prostě se mu to tak děje, nemůže si pomoci.

Hraniční osoba (hraniční porucha osobnosti, emocionálně nestabilní porucha osobnosti) si bude vybírat činnosti, ve kterých nebude naplňovat svůj potenciál. Neví kdo je, neví co chce. A když si vybere činnost, pro kterou se hodí, bude v tom, co dělá velmi nejistá. Stejně jako masochista, nemůže sama sobě důvěřovat, neví, kdy ji psychika opět zradí. Nemůže se ani spolehnout na to, že se v sociálních situacích bude chovat a reagovat přiměřeně.

Osoba orální (orální porucha osobnosti) si také může (masochisticky) vybírat náročné a nevhodné činnosti, které nějakou dobu zvládá, ale pak ji vše vyčerpá a kolabuje. Také může být příliš vstřícná, brát si více práce než je únosné, nadstandardně pomáhat druhým. Vede to vždy k tomu, že se přetíží a kolabuje. Nebo onemocní.

Osoba spoluzávislá se snaží vždy zavděčit blízkým a to může být velmi náročné a nevděčné.

Úzkostná osoba se o úspěch snaží, ale úspěch je úzkostí a pocity méněcennosti blokován.

Osoba závislá na úspěchu si vybírá náročné cíle. Má představu, že lásku získá jen tak, že splní představy a očekávání druhých, nebo tak, že se jí povede něco mimořádného. ("K nohám ti dám zlaté pruty..." ) Díky této závislosti může sklidit neúspěch i přesto, že je mimořádně nadaná. 

Osoba perfekcionistická (obsesivně kompulzivní porucha osobnosti) má na sebe vysoké nároky, které potřebuje naplňovat. Chová se podle stanoveného souboru pravidel, příkazů, zákazů, nařízení. Vždycky tak ví, co je správně. A může to být tak, že stejně vysoké nároky má i na ostatní. Je soudící, posuzující, odsuzující, kritická. Nebo žije ve svém perfektním světě a to, co dělají ostatní, se jí netýká.

Osoba která trpí psychickými závislostmi není úspěšná tak, jak by si představovala a potřebovala, a utěšuje se  nejrůznějšími způsoby. Z různých potřeb, které nebyly v dětství naplněny odpovídajícím způsobem, se později stávají závislosti.

Vyhýbavá osoba (vyhýbavá porucha osobnosti) není soutěživá, o úspěch nestojí, chce se vyhnout stresu, chce mít svůj klid.

Psychopatická osoba chce mít úspěch i na úkor druhých. O názor  jiných lidí  nestojí. Sama sobě je měřítkem úspěchu. Je soutěživá.