Narcistické vztahy a sexualita

Zvláštní věc. Jak se v rámci narcistického vztahu přitahujeme sexuálně? A jak asi přesvědčit tělo, aby chtělo něco jiného než chce....

V létě jsem se seznámila s Jiřím, na kurzu. Vypadal dobře, byl vzdělaný, šikovný, zrekonstruoval svůj dům, měl zajímavou práci. Já jsem se mu líbila. Mluvil o svém osamocení a o tom, jak by stál o vztah. Se mnou. Povídali jsme si dlouho do noci. Naše rodiny si  byly v mnohém neblaze podobné. Přitahoval mne! Ale vnímala jsem jeho sebestřednost. Rozum mi říkal ne. Tak jsem ho poslechla. A vztah odmítla.  Ale pak jsem se s ním sešla znovu na podzim, myslela jsem na něj a chtěla jsem se přesvědčit, že jsem se nemýlila. Odpověď "shora" byla stále stejná...

Nedávno jsem  se seznámila s Honzou. Hned jak jsem přišla k němu do obchodu, začala jsem si s ním povídat, což není pro mne obvyklé. Pozval mne na lyže, s tím, že mu zrovna vypadli lidé, kteří s ním měli jet, a on má tedy v autě volno :). Přijala jsem. A pak jsem  byli na večeři, pak jsme se byli projít... A pořád jsem povídala, o sobě, o svém životě, všechno možné. Všechno! Také jsem poslouchala. Rozum mi říkal, že je to bezva. Teď jsem to byla já, kdo se mohl cítit středem jeho vesmíru. Cokoli jsem si přála mi chtěl splnit. Sám mi nabízel péči, pomoc, podporu. A já si po čase konečně říkala, jak je to skvělé, jak se cítím v bezpečí, přijímaná, ceněná. 

Nejdřív mi jeho dotyky byly příjemné. Ale jakmile se začala cítit opravdu v bezpečí, přestala jsem je snášet. Cítila jsem najednou nechuť, až odpor. 

Narcis ví co chce. Ten druhý ho vůbec nezajímá. Zajímá se jen o to, jak toho druhého použít. Jeho tělo, pracovní sílu, jeho talent, schopnosti, cokoli, co jemu může být užitečné.

Já jsem vytrénovaná na to, se do narcise vcítit. Vytušit co chce. Vzít si jeho potřeby za své a dát mu to co chce, kdy to chce, jak to chce...

Já a moje potřeby v tom nehrají roli. Já chci to, co chce on. A jsem v tom dokonce jaksi nedobrovolně.  Já vlastně jen žiju tím, že uspokojuji jeho přání. Jde o to se naladit, napojit, být jeho zdrojem. Být jeho částí!!

To jsem uměla, to mi šlo. Byla jsem v tom šťastná? Samozřejmě že ne! Mohla jsem snad být šťastná chvíli jeho štěstím, cítit se fajn, protože jsem byli spolu a bylo nám dobře. Ale mé potřeby, které se neshodovaly s jeho, pro něj prostě neexistovaly! Já jsem jako člověk pro něj vůbec neexistovala! 

No a teď je tu konečně někdo, kdo se stará o mne. Takže šťastný konec? Snad kdyby přistoupil na to, že budeme kamarádi, ne partneři. Že mi bude bude dělat "tátumámu" a těšit se z mé milé společnosti bez "výhod" partnerského vztahu.

Tak se mi zdá, že jsem v tomto svém životě docela nahraná. Jak přesvědčit tělo, aby chtělo něco jiného než chce....