Jak mne mí rodiče týrali - dokonalost

Nic mne neučili, měla jsem všechno umět. Řekli mi, že mám věci dělat dokonale a to mělo stačit. Tu jejich "Dokonalost" jsem vnímala jako náboženství. Mám se klanět, mám sloužit, nevím komu a nevím jak. A bible nikde, návod žádný.

 Věděla jsem, že bohu Dokonalosti je třeba přinášet oběti. Mohu se ale sebevíc snažit a to, co dám, nemusí být dobře přijato.  A se zlou se pak potážu... Bůh mi nikdy nevysvětlí, co si přeje. Trestá mne za to, že to, co si on přeje, mu nedávám. Nenaplňuji jeho potřeby... A mne pak viní ze zlovolnosti a nepřátelství...

Otec chtěl, abych to, o co mne požádal nebo co spíš jen naznačil, dělala pro něj, a tím mu dokázala svou lásku. Matka chtěla, abych dělala věci dokonale proto, že tak to je správně. Dokonalosti nebylo nikdy dost. Vše co chtěli mne stálo  mnoho času a energie a dělala jsem to přece jen kvůli nim. Místo pochvaly a ocenění přišla kritika nebo výčitka. Pokud to, co jsem dostala za úkol, jako dokonalé vyjímečně uznáno bylo, řekla mi třeba matka "A takhle by to mělo být vždycky." "A takhle by mělo vypadat všechno. A pořád". 

Otec,ten tedy chtěl, abych dělala věci dokonale podle jeho představ kvůli němu. Měla jsem mu tak dokázat, že mi na něm záleží a že ho mám ráda. To, co po mně vlastně chce, bylo ale jen v jeho hlavě, nenamáhal se mi to sdělit.Myslel si jistě, že to není třeba. "Ty nic neuděláš správně, ty mě prostě nechceš potěšit." To, že jsem o něj nedokázala správně pečovat, ho buď rozesmutnilo nebo rozzuřilo, snad i obojí. A to bylo moc nefér.

Matka chtěla, abych to, co chtěla po mně ona, dělala proto, že to chci já sama, a ne abych to dělala pro ni, abych jí pomohla. Tak to jistě bylo velmi nefér. Nemusela mi tak být nikdy za nic vděčná. Žádný vztah se nekonal. Vůbec mne neviděla. Vůbec jsem ji nezajímala. Používala mne jako takového robotka či otroka. Ideálně jsem nic  neměla potřebovat, jen dělat své a její povinnosti. Správně, dokonale. Také mi říkala "Ty jsi tady hospodyně." Věděla jsem, že to není pravda, ale takových nesrovnalostí bylo moc. 

Jako třeba to "Dělej to (co chci já) protože to chceš ty sama." Ano, dělala jsem to. Byla to taková fantasmagorie, že jsem si časem sama stanovovala limity a cíle a přestala jsem se starat o to, jestli se to bude někomu líbit. Perfektní výbava do života !!! Perfektní návod na selhání v čemkoli, do čeho se pustím. Katastrofa v jakémkoli zaměstnání. Jde jim jen o to mne šikanovat jsem si myslela... Přetěžovala jsem se sama činnostmi, které po mně nikdo nechtěl. Ačkoli jsem byla stále pekelně unavená. No a nedělala jsem úplně to, co po mně chtěli, zaručeně jsem si tak vykoledovala zasloužený "sprdung", vyhoření, vyhazov...