Velká koalice namísto předčasných voleb? Zcela realistický scénář!

Co mají společného Klaus, Zeman, Zelení, Véčkaři, Praha a Ústavní soud? Představují fundament zásadní reformy politického systému České republiky v průběhu následujících tří let. A mnohem zajímavější je, že si toho nikdo nevšímá.

Server iHned.cz[1] uveřejnil 8. 4. 2010 tři scénáře, jakými se současná vládní krize (podle názoru iHned) vyvine:

1. Trojkoaliční projekt bude pokračovat, Věci Veřejné vládu neopustí (50%)
2. Věci Veřejné se rozpadnou a Nečasova vláda přežije s podporou trosek zborcených VV (40%)
3. Vláda padne a dojde k předčasným volbám (10%)

Vážení přátelé, česká média uvádějí do obecného povědomí jako jednu z možností předčasné volby, k jejichž vypsání je potřeba přinejmenším 120 poslanců, kteří by byli ochotni hlasovat pro rozpuštění sněmovny prezidentem podle čl. 35 odst. 2 Ústavy. Ti v současné době v parlamentu jednoduše nejsou. Naproti tomu scénář, který se mi jeví jako jeden z nejpravděpodobnějších – velká koalice ODS a ČSSD, jakoby ani nepřipadal v úvahu.

Přitom, když uvážíme, že…:

• Václav Klaus a Miloš Zeman podepsali 9. 7. 1998 „Smlouvu o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice“ a již tehdy vytvořili tacitní parlamentní koalici ODS a ČSSD. V rámci „stabilizace politického prostředí“ přistoupily obě politické strany k reformě volebního zákona, který měl z poslanecké sněmovny vymýtit malé politické strany a vytvořit dvojstranický, nejvýše dvou a půl stranický systém[1], jaký známe z anglosaských zemí nebo z Německa (do poloviny 80. let). Záměr však byl v roce 2001 rozhodnutím „Havlova“ Ústavního soudu překažen (viz. Nález ÚS č. 64/2001 Sb.)

• V roce 2006 občané České republiky do dolní komory parlamentu zvolili novou, malou a neokoukanou Stranu zelených. Všichni víme, v jaké fiasko se parlamentní i vládní angažmá zelených proměnilo a jakou deziluzi veřejnosti z nových, malých a neokoukaných stran vyvolalo.

• V roce 2010 lidé do parlamentu zvolili opět novou, neokoukanou stranu Věci Veřejné. Před dvěma týdny však vyplulo na povrch, že největší naděje veřejnosti v boji proti korupci sama sebe korumpuje zevnitř a že dokonce možná slouží jako pouhý machiavelistický projekt Víta Bárty usnadňující parazitování jeho společnosti ABL na veřejných prostředcích. A deziluze z nového a neokoukaného se stala sociálním precedentem.

• V komunálních volbách na podzim 2010 rozdělila predominantní[2] ODS Prahu na vícero menších volebních obvodů, důsledkem čehož se zvýšil přirozený volební práh[3], který znesnadnil malým stranám zisk mandátů ve prospěch stran velkých. Tento ekvivalent Zemanovy a Klausovy reformy z dob opoziční smlouvy ovšem zcela jiný Ústavní soud[4] shledal 29. 3. tohoto roku ústavně konformním a zcela nezávadným.

…soudím, že následující scénář je nejpravděpodobnější ze všech:

Věci Veřejné se pravděpodobně rozpadnou. Stále zjevnější neochota stávajícího předsednictva odpoutat se od Víta Bárty, neexistující širší a regionálně ukotvená členská základna a výrazné množství „idealistů“ vstoupivších do strany od podzimu 2009 je ideálním podhoubím rozkolnictví.  Věci Veřejné jednoduše nemají odkud vyprodukovat nové stranické elity, které by straně umožnily se „odspodu“ vyrovnat se stávajícím skandálem.
ODS a TOP 09 budou ještě nějakou dobu vládnout s podporou nekonkrétního množství neorganizovaných a smluvně nevázaných poslanců bývalých Věcí Veřejných. Taková vláda bude přirozeně ohrožena jejich potenciální volatilitou, bude neefektivní, neakceschopná a nakonec skončí buďto premiérskou demisí, nebo vyslovením nedůvěry.

Bohuslav Sobotka se pak sejde s Petrem Nečasem a využijí všeobecného zklamání z nových a malých stran k legitimaci projektu velké koalice ODS a ČSSD, v nichž – a o tom si nedělejme iluze – existují velmi silné „klausovské“ a „zemanovské“ frakce se silnými sympatiemi k původnímu záměru „opoziční smlouvy“ reformovat politický a stranický systém České republiky. Vznikne vláda, která namísto rozpočtových škrtů a ekonomických reforem bude reformovat politický systém. Namísto důchodové reformy nás čeká přímá volba prezidenta, namísto reformy zdravotnictví „zpřesnění“ kompetencí Ústavního soudu, za reformu vnitra zaskočí omezení prezidentských pravomocí, namísto úspor na obraně dostaneme volební reformu. Ústavní soud ostatně svým rozhodnutím ve věci komunálních voleb v Praze pro takový krok jednoznačně otevřel pěšinku. Milí spoluobčané, vážně se obávám, že v příštích volbách nebudeme volit po krajích, ale po starých dobrých okresech, a že v příští sněmovně nebudou mít KSČM a TOP09, jediné menší strany, co v ní vedle ODS a ČSSD zbudou, dohromady ani třicet poslanců.

Nevěřím v předčasné volby. Nebudou. Nikdo o ně nestojí – byly by za dlouho, smetly by půl sněmovny, prodražily by státní úvěry a krom toho, žádná ze stran nemá peníze na kampaň.

Paroubek by k „Bártově aféře“ uspořádal nespočet tiskovek a vyhrotil v médiích opoziční tlak na vládu, zvláště na ODS. Vyloučil by možnost velké koalice před veřejností tím, že by prezentoval sociální demokraty jako antitezi demokratů občanských. Jenomže Sobotka mlčí. ČSSD se ozývá jenom tehdy, je-li o to médii požádána. Přemýšlejme – proč? Zelení, Věci Veřejné a Ústavní soud dali oběma stranám staré dobré „opoziční smlouvy“ jedinečnou příležitost pojistit si mocenské pozice na dobu výrazně delší, než jedno volební období. Nebyly by blázny, kdyby ji v regulérní koaličním tandemu nevyužily?

[1] http://ispo.fss.muni.cz/uploads/EVS/008/evs_4_2_4.pdf

[2] strana s více jak 50% většinou v zastupitelském sboru

[3] počet hlasů nutných k zisku jednoho mandátu, počítá se podle vzorce 100/M, kdy 100 jsou procenta a M počet mandátů, které se v daném obvodu rozdělují

[4] Senát ÚS má dnes zcela jiné složení, než v roce 2001 a tudíž mohl vynést v obdobném případu odlišný rozsudek

[1] http://domaci.ihned.cz/c1-51501260-padne-vlada-vydrzi-veci-verejne-tady-jsou-tri-mozne-scenare-podle-hn