Proč potřebujeme korupci
Demokratický politický systém se skládá z institucí, kterých si lidé váží, které – ač se to nezdá – vzbuzují svým majestátem v občanech úctu. Z institucí, jimž propůjčuje autoritu i legitimitu šlechetná myšlenka demokracie, vlády v rukou občanů. Fakt, že politický systém funguje, přijímáme skoro tak automaticky, jako že zítra ráno vyjde Slunce a my se neprobudíme do tmy. Samozřejmost je však pouhou iluzí. Jeho fungování je totiž životně závislé především na třech věcech: na ochotě občanů se politickému systému podřídit, na důvěře občanů v politický systém a na předvídatelnosti uvnitř institucí politického systému samotného.
Občané se politickému systému dobrovolně podřizují, jen pokud věří, že je systémem dobrým. Systém disponuje v jejich očích autoritou legitimizovanou demokratickou ideou svobody a vlády práva. Když občané ve svůj politický systém a jeho instituce věří, když ctí jejich rozhodnutí, neváhají se na systém obrátit, když mají nějaký problém. Nesnaží se najít řešení mimo systém, protože věří, že systém jim řešení poskytne sám. Víra občanů v politický systém i jejich ochota se na něm aktivně podílet jsou základními kameny stability a řádu ve společnosti.
Nicméně žádný politický systém nefunguje pouze na základě víry občanů a právních předpisů, které jeho fungování upravují. V okamžiku ustavení systému dochází k zavádění rutiny ve vnitřním fungování jednotlivých institucí a jejich vzájemných vztahů. Rutina – ačkoli bychom to na první pohled neřekli - přispívá k upevnění předvídatelnosti vývoje uvnitř institucí a celého systému. Pokud lidé, kteří v nich sedí, vědí, jakým způsobem kdo na to či ono zareaguje, je jejich rozhodování mnohem snazší, a rozhodnutí procházejí hladce až na místa určení. Představíme-li si systém jako stroj, potom rutina a předvídatelnost je vazelínou, kterou je promazán.
Je snad až nemravné takhle teoretizovat, ale pokud je Česká republika opravdu takovou oázou uplácení, jak se povídá, je prakticky vyloučené, že by se korupce nestala součástí rutiny našeho politického systému. Její rychlé odstranění by nejspíše vedlo k narušení předvídatelnosti rozhodnutí uvnitř institucí. To by paradoxně mohlo vést k snížení efektivity jejich fungování. Informace a rozhodnutí by se vlivem „systémové očisty“ o poznání hůře dostávala tam, kam mají. Stroj by se také dost dobře mohl zadrhnout.
Krom toho, každá vláda, která by se rozhodla jít korupci „tvrdě po krku“, by se určitě nevyhnula zveřejnění každého nového odhaleného případu. To by asi s přihlédnutím k „rozměru“ korupce v ČR vedlo k všeobecné deziluzi a ke ztrátě autority institucí v očích veřejnosti. Mohla by být ohrožena ochota lidí podřizovat se rozhodnutím, i ochota se s důvěrou obracet na systém při řešení problémů. Všechny tři pilíře fungování politického systému by se mohly zhroutit naráz. Demokracie by se stala jen vlastním stínem a nastal by chaos, v jehož víru by se úplně rozplynula.
Zachování korupce je v národním zájmu a ve jménu demokracie a svobody. Tato odporná věta – oxymóron, zdálo by se – není protimluv. Je smutným zdůvodněním toho, proč by se i ti nejčestnější a nejmravnější lidé, lidé pevných přesvědčení a šlechetných ideálů, ti nejlepší a největší z nás, museli nevyhnutelně sklonit a podílet se na jejím udržování. Nikoli pácháním. Jejím tolerováním. A přece by to nebylo jejich morálním selháním: oddanost demokracii a ideálům, které zosobňuje, stojí výš, než víra v konání správného v každé situaci. Buďme shovívaví k naší vládě, ať je jakákoli. Občas je totiž nutné se dopustit malého zla, aby mohlo být uchováno velké dobro.
Jan Mohnert
Malá lekce z demokracie (nejen) pro karlovarské komunisty
"Demonstrací za odvolání našeho náměstka pro školství popíráte demokracii." Zhruba tímto argumentem se minulý týden pokusili představitelé karlovarské KSČM zabránit uskutečnění demonstrace proti svému náměstkovi hejtmana pro školství, mládež a tělovýchovu Václavu Sloupovi. Karlovarští komunisté se patrně domnívají, že z vítězství ve volbách vyplývá v demokracii pro jednotlivce nebo politickou stranu právo vládnout - proto se jim logicky jeví jakákoli snaha "odstranit" prostřednictvím protestů své zástupce z krajské vlády jako pokus o zvrácení výsledků voleb a tudíž jako popření jednoho ze základních principů demokracie. Taková interpretace (a k ní vázaná argumentace) demokracie ovšem zahrnuje dvě "bohužel": za prvé, je bohužel mylná, a za druhé, v České republice není bohužel omezená pouze na karlovarskou KSČM, nýbrž téměř na každého, kdo se dostane k vládě. Především z druhého důvodu si prohlášení karlovarských komunistů k organizátorům protestu proti jejich náměstku Václavu Sloupovi zasluhuje bližší pozornost, protože - jak se zdá - lidé, kteří se u nás ucházejí o politické úřady, chápou demokracii často (dosti možná účelově) úplně jinak, než jak ve skutečnosti funguje.
Jan Mohnert
Na obranu Güntera Grasse: co opravdu musí býti řečeno!
V konfliktu mezi Palestinci a Židy jsem vždycky fandil Izraeli. Pro člověka ze společnosti stižené mnichovským syndromem je asi cosi přitažlivého na malé zemi, která od roku 1948 vedla celkem čtyři války doslova na život a na smrt, pokaždé s koalicí nepřátel, jejichž převaha alespoň pokud jde o čísla byla natolik zdrcující, že se osamocený ozbrojený odpor jevil jako beznadějný. Kromě toho, arabský, předpluralistický a socialismem říznutý způsob života - ačkoli je jistě velmi pozoruhodný - není můj šálek kávy, takže jeho úspěchy a triumfy obvykle s nadšením nevítám. Přesto nemohu v případě stávajícího všeobecného pohoršení nad básní Güntera Grasse než odsunout své sympatie k Izraeli stranou a postavit se za německého spisovatele, nositele Nobelovy ceny a bývalého příslušníka Waffen SS. Spolu s Grassem totiž stojí na pranýři Evropy i mravní principy, které jsou v základech naší civilizace.
Jan Mohnert
Proč se V. K. mýlí a vyšší vzdělání není jen soukromým statkem
Václav Klaus označil protestující studenty českých vysokých škol za parazity. Budiž, stejně jako on jsem přesvědčen, že drtivá většina z nich nebojuje za akademické svobody, nýbrž že se schovaná za heslem "Vzdělání není byznys!" snaží zachovat možnost honosit se statutem vysokoškoláků a přitom se jen s minimálními finančními náklady několik let víceméně flákat. Studium na českých vysokých školách - ať vám protestující studenti tvrdí co chtějí - je totiž v porovnání s Německem, Británií nebo Spojenými státy výrazně "v pohodě". V tomto smyslu protestující studenti paraziti asi jsou. Přesto s Klausem nemohu souhlasit - jeho zdůvodnění "parazitismu" studentů je totiž jiné, rádoby akademické a fundované a mimochodem špatné.
Jan Mohnert
Potvrzeno: Bohatí kradou více než prostí lidé. No jo, ale co s tím?
Server Novinky.cz přinesl zajímavou zprávu: bohatí lžou a kradou mnohem více, než prostý lid.[1] Zdá se, že sociologům z univerzity v kalifornském Berkeley se nyní podařilo postavit obecně rozšířené přesvědčení, že dobří obyčejní lidé jsou vystaveni na milost a nemilost zvůli těch zlých "tam nahoře", na solidní vědecké základy. Co však doopravdy dokázali? Potvrdili snad dnes již poměrně starou domněnku, že dobro a mravnost dřímá jen v "obyčejném člověku" a že ti, kteří stojí společensky i bohatstvím nad ním, jsou zlí a tam, kam se dostali, dostali se jen lhaním, podváděním a okrádáním? Na první pohled se zdá, že ano. [1] http://www.novinky.cz/zena/styl/260466-bohati-a-privilegovani-kradou-vice-nez-prosti-lide-potvrzuji-sociologove.html
Jan Mohnert
Problém ekonomizace pohledu na společnost, problém současné Evropy
Ekonomie má dnes mezi společenskými vědami výsadní postavení, o tom není sporu. Konec konců, je jedinou z nich, za kterou lze získat Nobelovu cenu a názory ekonomických odborníků a akademických ekonomů platí ve společnosti za všeobecně respektovanou interpretaci sociální reality. Piedestál, na který současná společnost ekonomii mezi ostatními neexaktními obory staví, dává každému člověku bez ohledu na jeho profesi možnost pohodlně - skrze noviny, rozhlas, televizi nebo internet - pochopit, co se vlastně kolem nás děje a udělat si na to názor. Luxus, který si tím dopřáváme, má však i odvrácenou, stinnou stránku: dochází k totální ekonomizaci lidského života. A ten v posledku nikdy totálně ekonomický není.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Řidičku překvapila mokrá silnice, dodávka skončila po nehodě na střeše
Mokrá silnice zřejmě překvapila řidičku Škody Fabie, která způsobila v neděli dopoledne nehodu obce...
Čeští politici jsou v bezpečí. Slovensko musí situaci zklidnit, řekl Lipavský
Slovenský tisk atentát na Fica označuje za ránu do srdce tamní společnosti, která čelí pokročilému...
Vozidlo skončilo v poli úplně zdemolované, hasiči vyprostili tři lidi
Tři muži se zranili v sobotu večer při vážné nehodě nedaleko Uhřic na Blanensku. Řidič auta značky...
Fico je mimo ohrožení. Pellegrini: Na hovor o uklidnění situace nedozrál čas
Na jednání stran k uklidnění situace na Slovensku patrně nedozrál čas, uvedl zvolený prezident...
Prodej rodinného domu 189 m2, pozemek 1 291 m2
Dolní Bousov - Svobodín, okres Mladá Boleslav
3 450 000 Kč
- Počet článků 52
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1344x