Přízrak totality ve volebním boji?

Můžeme se přesvědčovat jakkoli o tom, že jsme jiní. Že jsme od roku 1989 ušli kus cesty, a že jsme se s minulostí jako společnost vyrovnali. Ale není to nejspíš nic více, než pouhý důkaz našeho pokrytectví.

Nemluvím tu o restitucích. Nemluvím tu o lustracích. A nemluvím ani o nejrůznějších ústavech pro výzkum totalit. To jsou záležitosti, které k vyrovnání s minulostí jistě patří, ale jejich zvládnutí je otázkou víceméně mechanickou. Mluvím o politické kultuře, v níž neustále přetrvávají totalitní resentimenty.

Je zarážející, že se politická soutěž dvacet let po Sametové revoluci vede prostřednictvím jakéhosi „přízraku totality“. Je však znepokojující, jakým způsobem tento způsob boje elektrizuje společnost. Přízrak totality je ve volebním boji vyjádřen třemi historickými analogiemi:

1. Ozbrojené složky strany. Veřejné hlídky Věcí Veřejných, či airsoftové klání volebního týmu ODS bylo takřka okamžitě srovnáno s nacistickými SS a SA, anebo předlistopadovými milicemi.
2. Policejní praktiky a „fízlování“. Fotografování odpůrců ČSSD či legitimace demonstrantů na mítincích neuniformovanými policisty dostalo bezprostředně nálepku StBáckých praktik.
3. Přirovnání k totalitarismům minulosti. Ať už se jedná o „vaječnou aféru“, anebo o protesty studentů, v obou případech si doktor David Rath došel pro historické připodobnění – a vždy se připodobňovalo k fašismu.

Je příznačné, že zatímco pravice využívá v kampani přirovnání k minulému režimu, levice sahá do období mezi světové války, k pravicovému extremismu. Přitom pravicové strany jsou v tomto srovnání výrazně znevýhodněny společenským vnímáním „fašismu horšího komunismu“. Konotace spojené s komunistickým režimem zkrátka ve společnosti nejsou tak děsivé, jako ty spojené s nacismem či fašismem. Těžko tomu může být jinak po čtyřicetileté systematické démonizaci fašismu komunisty.

Mě však v souvislosti s výše napsaným napadají dvě otázky. Neudělá ze studentů David Rath a ČSSD svými výroky skutečně fašisty? Nezapomeňme, že ČSSD nevylučuje spolupráci s komunisty, a fašismus by se mohl stát opět tím, čím byl ve 20. a 30. letech – štítem proti komunismu; Která z politických stran je skutečným obráncem demokracie, když každý každého obviňuje z totalitarismu?