Paroubek má seznam! Nemá. Ale?!

Dal jsem si tu práci, a podíval se na tiskové prohlášení přímo na stránkách sociální demokracie, protože média hovoří o zveřejňování fotografií odpůrců na internetu. Ve skutečnosti se jedná o ilustrované prohlášení, nic víc. To však neznamená, že bychom celou „věc“ mohli odložit jako další mediální kachnu s tím, že to nic neznamená. Celá záležitost nám totiž skrytě kyne s varovně zdviženým prstem.

Problém nezmizí s prohlášením, že o žádné seznamy nejde. Skutečně o ně nejde. Velmi nebezpečný je však samotný fakt, že vůbec dochází k pořizování fotografií osob s nesouhlasným názorem. A nejvíce alarmující je, že se tak děje na přímý příkaz poslance a předsedy politické strany. Neznamená, že když z fotografií seznam nevznikne, je takové jednání v pořádku. Naopak, v demokratické svobodné společnosti je naprosto nepřípustné, aby se pořizováním fotografií vůbec zakládala ona eventualita utváření seznamů.

Mnozí oponenti nebývají příliš odhodlaní. Nemají povahu disidentů. Oponují, protože se domnívají, že ve svobodné zemi je to bezpečné. Avšak stačí jim pouhý náznak nebezpečí, pouhá eventualita, aby se svého názoru vzdali. Skryté vyhrožování proskripcemi je nepřijatelné, protože proskripce (neboli forma seznamu) jsou od Sullových dob nástrojem útisku a nesvobody.

Naprosto hrozivě však působí tohle „odstrašující fotografování“ v souvislosti s textem, který se k němu vztahuje:

„Jsme toho názoru, že podobné chování je projevem lidské neslušnosti a neúcty k odkazu jedné z nejvýraznějších osobností českých dějin. Současně je však i v rozporu s demokratickými právy garantovanými každému jednotlivci, jakož i každé politické straně, v rámci shromažďovacího zákona.“¹

Tomáš Masaryk byl prvním prezidentem Československé republiky. Zásluha o stát mu byla přiznána již za jeho života ústavní výjimkou. A to na základě všeobecné politické shody národa československého. Dnes patří TGM českému státu jako národní hrdina a jako takový je naprosto apolitický. Dovolávat se demokratických práv, svobody projevu a shromažďování je na politickém shromáždění do nebe volající. Uctění památky prvního prezidenta republiky není věcí politického přesvědčení, ale národního cítění. Proto nevidím důvod, proč by mělo být ve svobodné zemi organizováno politickou stranou, a toutéž stranou potom prohlašováno za apolitické a proto ústavně chráněné proti politickým protestům.

Uctění Tomáše Garrigue Masaryka je příležitostí k odložení politiky politiky. Je příležitostí ukázat, že přes rozdílné názory a politická přesvědčení je, stejně jako nás všechny, spojuje víra v Českou republiku. Víra v ideál, jemuž prezident Masaryk zasvětil život. Památka TGM by měla být uctívána představitely všech politických stran v zemi bez rozdílu na společném shromáždění. Jedině pak je totiž možné se dovolávat neúcty k něčí památce. Jedině pak by politický protest odporoval slušnosti. Jedině pak bychom mohli apelovat na společnost a dovolávat se demokracie. Ale za žádnou cenu bychom nesměli shromáždění bránit byť skrytou hrozbou vytváření seznamů. Privatizace národních hrdinů ve jménu politických ideálů musí vždy počítat s protestem. Proti politickému aktu máme vždy právo protestovat.

1 - http://www.cssd.cz/media/projevy-a-clanky/naruseni-slavnostniho-shromazdeni

P.S.: Tomáš Masaryk nikdy nebyl sociálním demokratem. Mnohem více byl národním socialistou. Jakékoli politické přivlastňování TGM je mi k smíchu i k pláči. A všechny strany jej pod rouškou uctívání zneužívají k vlastní propagaci…