„Úžasná“ korespondence…

Nejsem v současnosti na blogu moc aktivní, ale občas se stane něco, co mě donutí trochu se „vypsat“. Aktuální volby míjím, splnil jsem svoji občanskou povinnost, mám „svou“ volbu v parlamentu. Tečka.

Vrátím se do běžné reality. Stalo se mi…

Mám předplatné poměrně drahého počítačového časopisu. Celoživotně z takovýchto odborných časopisů čerpám moudra.

Předplatné je zprostředkováno přes firmu SEND předplatné s.r.o. Každoročně obnovuji, většinou v nějaké bonusové akci. Stalo se i letos, kdy mě začala během července bombardovat výše zmíněná firma, nabídkami na obnovení – sníženému (respektive mé současné) + bonusový dárek. 

Ač moje předplatné končí až číslem 2/2018, objednávku jsem pojal jako pokračování stávajícího předplatného, vyplnil a zaplatil kartou přes internet.

Úmysl byl, jak nastal běh událostí, pochopen velmi nelogicky, ale stalo se a jak píši níže, byla vytvořena nová objednávka. S dárkem, který jsem obdržel do 14 dnů po zaplacení.

Když jsem v srpnu obdržel dvě stejná čísla výše zmiňovaného časopisu, nezabýval jsem se. Jedno použil, druhé odložil. Asi se spletli a poslali to dvakrát. V září se situace opakovala, červík začal vrtat. Proč? V říjnu opět dvě stejná čísla. Teprve teď jsem se podíval do svého profilu na portále časopisu, prozradím, že Chip, a v sekci předplatného zjistil, že mě bylo aktivováno druhé předplatné od čísla 8/2018 do 7/2018.

Polilo mě tušení… Kontaktuji pracovnici, která má správu předplatného v pracovní náplni.

Zde by mohl začít titulkový nadhled – korespondence...

V předpokladu, že hovor nemusí být krátký a můj tarif je dosti krutý, žádám pracovnici, zda by mě nemohla kontaktovat ONA, předpokládám ze služebního telefonu. Nemůže…! Hm, začíná to zajímavě. Po zhruba 15 minutách neúspěšného vysvětlování (!), končím debatu požádáním o mail. Zahučen tak, že jsem nucen poprosit o hláskování…

Korespondence začíná 20 října. Ve schránce s předstihem přistálo listopadové „dvojčíslí“ časopisu Chip (mám už nyní čtvrté, jehož jedno stojí v trafice 180 korun).

Není mým stylem používat citace z mailové korespondence, zkusím zestručnit.

Když ani po třetím mailu není paní schopna pochopit, že si nebudu předplácet drahý časopis dvakrát a je mě nabízena nesmyslná verze prodloužení stávajícího předplatného o 4 případná vrácená zdvojená čísla, rezignuji.

Přeci jen cituji:  "Dobrý den, vidím, že vůbec nechcete pochopit mou myšlenku o navázání předplatného, mé možnosti vysvětlování jsou již vyčerpány… Přistupuji na návrat čtyř čísel a originál dárku proti vrácení předplatného …. Kč. Peníze vraťte po dodání požadovaného (viz níže balíček) na účet…  Zkusím to solidně zabalit a zaslat ještě dnes odpoledne na Vámi deklarovanou adresu".

Stalo se a příběh dospěl do zbytečného Happy Endu - 30. října je mě sděleno, že byl dán pokyn účtárně k navrácení předplatného v plné výši. Mé poštovné je jaksi přehlédnuto, ale to není podstatné, peníze byly vráceny počátkem listopadu na avizovaný účet.

Proč konat jednoduše, když to jde udělat „úžasně“ že? V únoru si opět objednám časopis, znovu pošlu peníze, navážu na stávající předplatné a …!!

Paní ONA to mohla vyřešit snadno a s přehledem, nemyslíte?

Děkuji za přečtení.              Jiří