Referendum o připojení Varů k Rusku…

„No to zas bude dílo!“ Projelo mi hlavou, když jsem zmerčil energickým krokem blížící se Kolomaznici. Po posledních zážitcích jsem doufal, že si dá nějakou dobu pokoj, kamarádka vypečená. Omyl. Byla celá vyjukaná a mlela nějaké nesouvislé věty… Stěhování… Referendum… Vary v prd…. atd., atd. Nabídl jsem hašlerku, dala do pusy a když trošku „vyvětrala“, těžce oddychujíc, se rozpovídala.

„Čéče, ty to ještě nevíš?“„Jako co, sonduji“.

„No, představ si, že na letišti – teda na tom našem - varským - přistálo ohromňácký  letadlo a vyskákali z něho chlapi v kombinézách a s kuklama na hlavách! Jeden hulákal cosi jakože obsazuji letiště kvůliva ochraně ruských státních příslušníků! Teda těch, co tady žijou a sou tady teda skoro furt! Chápeš?! Copak těm tady někdo  ubližuje?  Dyť  by si to nikdo netroufl, ani kdyby někdy chtěl, že jo?“

 „To bylo asi nějaký cvičení, naivo“ konstatuji.

„Mám to z pravý ruky. Od kámošky, vona v Impíku vaří“, pokračuje.  „Myslíš Hotel Imperiál“?

„Jo, jo, ten!  Prej tam taky přijel zelenej náklaďák plnej chlapů a ti pak těm ubytovanejm Rusákům rozdávali nějaký letáky!“

 „Nebyl to novej jídelní lístek“ snažím se vyplašenou Kolomaznici zklidnit.

„Jídelní lístek? Blbneš?! Tady- koukni, kámoška mi jeden dovalila! “ a strká mi do ruky ušmudlaný papír.

„Tak  čti, ignorante“.

Beru ušmudlaný list a chystám se číst. Cože? „Vždyť je to psaný azbukou a tu já už vůbec něznaju“. Ty snad jo?

„Da, němnožko, ále zkusíla a sobě perevedila, ponimáješ?".

„Nekecej, ty umíš rusky? Maximálně po pěti zelenejch, že?“

„Hele, nedělej si srandu, ten prezident Putna , nebo jak se menuje, chce koupit Vary a připojit je k Rusku“.

"Tos vyčetla kde? Z toho letáku? Dyk to vypadá jako nějakej prospekt"?

„Pchá, prospekt… si se zbláznil a vůbec nevíš, co se chystá". Tak já Ti ve stručnosti řeknu, co tam je bílý na černým, jo? Tak poslouchej“.

Daragie, pa rusky  gavarjačši,  graždani (vy kúrortnyje oligarchičnyje parchanty i ješčo mnogaja drugaja věrbeža)! Vy v nášom kurortnom gorodě chočetě kupiť NAŠU karlovarskuju kanonádu?! A toľko što VY éto chočetě a u vás mnogo děněg?! Kagda  skážete v referéndu što da, konoláda ist váša…

 „Zaraž, zaraž, prosím! Tvý ruštině by stejně nerozuměl ani Tatar, tak mluv raději  jak ti zobák narostl - po našem!“

 „Jé, to je jasný. Chodíš někdy do města? A když jo a šlapals sis to vod Pošťáku nebo letního kina k hlavní poště (teda celou lázeňskou zónou), zaslechls nějakou češtinu?! Kdepak!  A na obou kolonádách!?  Mluví tam někdo jinak než rusky a možná (dneska už vzácně) německy? Nemluví. Ve Varech jsou stovky volnejch luxusních bejváků k prodeji či k pronájmu – za euráky. A přesto všecko se tady furt stavěj nebo renovujou další domy! Cpou je do každý proluky, na každej volnej pozemek, dokonce i tam co patří pod památkáře! A víš ty kolik se na tomhletom  kšeftování už  napakovalo lidí vod magistrátu?

Obchody v lázeňský části ?! To je taky dílo k breku! Dvojjazyčný názvy– první a největší - samo sebou  v ruštině a když do nějakýho  omylem, náhodou nebo ze zvědavosti vlezeš, protočí se ti z cen panenky! Mluví se tam na tebe jen pa rusky (Samozřejmě - jak jinak!  Prachatý nadlidi se přeci nebudou učit češtinu!).

Jak hnusný, jak urážlivý a jaká hanba pro našince! Vo městě, který patří nám, teda Čechům, se už jinde nemluví jinak, než jako o RUSOVARECH! Taková vostuda! A to nás má nechat v klidu?! Mám pokračovat nebo stačí“?

 „Ale to já přeci vím, jenže co to má společného s tím papírem, kterým mi tady šermuješ před nosem?“

„Jézus Maria, ty jsi tupej. Stáváme se menšinou, kapito“?

„Přeháníš, snad pouze mlčící, né“.

„To snad nestačí? „Tak já ti to řeknu jinak, ovčane Varů. Jinak hovořící vyvolaj v nějaký hospodě konflikt, dostanou trošku po tla…, čuni a požádaj vo vochranu toho Putnu. Předtím nenápadně vobsaděj ty stovky volnejch bytů nějakou domobranou. Kvůli hlasování jim bude dobrej každej bezdomovec, kterého snadno uplatí nějakou flaškou. Ruskej konzul ve Varech vyvolá referendum o připojení Varů k Rusku a jsme v prd…, pardon, v Ruský federaci. A to bych se fakt stěhovala“ rozparádila se ta prostota.

„Pudu večer do lokálu, budeme tam s kámošema probírat tendle problém a radit se co dál. Přijdeš taky? „

„Možná, spíš ne, něco už mám… Tak probírejte, ale zase to nepřežeň s tou „zelenou“. Jako obvykle…“

  Kolomaznice mi však nasadila do hlavy brouka.  Pomalu se vzdaluji a smutně přemítám nad jejími slovy i upřímnou snahou změnit dění. Ale jak jí vysvětlit tvrdý fakt, když by ho nikdy nepochopila?  Například že si ten „její Putna“ – alias Putin dělá, co chce. I když (zatím?) jen v Rusku. Předvádění se, harašení zbraněmi, plamenné projevy plné údajné  národní hrdosti a další jeho prázdná gesta v Rusku stále platí. Rusové nikdy nezažili demokracii a bez „baťušky (tatíčka)“ cara nebo jiného velkého vůdce si z velké většiny nedovedou život ani představit.

    V nás starších (tedy ve většině) vyvolává přítomnost některých a hlavně těch expanzivních ruských občanů zlou vzpomínku na brutální likvidaci pražského jara v roce 1968. A následující dlouhá léta nám nepřinesla nic dobrého.

  Ještě k našemu krásnému městu: Stopa Moskvy a nejen té, ale i mnohých bohatých Ukrajinců, je v něm natolik výrazná, že se místní obyvatelstvo bude muset vážně zamyslet nad svým postavením. Ale mnohé změnit (ne-li nic) stejně nebude v jejich moci. To závisí na ekonomickém významu Rusů a i na tom, zda si Vary budou schopny udržet atraktivnost, protože mnohá jiná západoevropská města začínají být pro bohaté Rusy přitažlivější. Zůstává pak otázkou, zda výrazný odliv Rusů bude mít pro naše město negativní nebo pozitivní dopad. Ale to je na jinou úvahu.

 No, takže asi večer na ten hospodský mítink zajdu, zařadím se tak mezi „vlivné odpůrce“ referenda a budu spokojeně usínat s přesvědčením, že naše město rozhodně nikomu nedáme.

 "Ach jo! To mě zase bude brnět a bolet hlava!"                  Jiří