Není to chyba v názvu. Jenom taková malá slovní hříčka. Již dva roky uplynuly od napsání podobně znějící úvahy. Zaměnil jsem pouze třetí písmenko. Právě takovou dobu trvalo výše citované s hrdinkou tohoto článečku. Pokazilo se. Drsněji, byl jsem vyloučen z jejího autobusu přátel. Použiji proto citát amerického spisovatele a filozofa Elberta Hubbarda: „Nikdy nic nevysvětlujte! Přátelé to nepotřebují a nepřátelé vám i tak neuvěří“. Nevysvětluji.
A to mne inspirovalo, ba přímo „nakoplo“ k malému zamyšlení.
Přátelství může mít, na rozdíl od „přítelství“ velmi mnoho odstínů a podob. Dokonce i nevidomou, virtuální. Tuto definici bych si dovolil ještě upřesnit na „poddefinice“ (v bance podúčty). Známý, kamarád, spolužák, kolega atd. Dle velikosti si přidáte příslušné zájmeno.
Kamarádů a přátel máme během života mnoho. O mnohých ani nevíme a přesto existují. Tiché, nenápadné, stálé. To jsou případy, kdy potkáme, či se setkáme s osobou, která ve Vás zanechala nějaký symptom sympatie, úcty, obdivu. A poté záleží na naší paměti. Dlouhodobé, krátkodobé, měnící se obvykle s věkem. Mohu se klidně „opřít“ o výrok Josefa Fouska: „Přátelství je podmíněno úctou a respektem. S láskou to nemá nic společného“.
Nedávnou jsem na toto téma hovořil se svou kamarádkou. Patřila do výše citované skupiny osob, hodných úcty a obdivu. Dnes už bohužel, je mi moc líto.
Vysvětlím. Požádala o radu a názor: „Hele Jiříku, Ty se vyznáš ve financích více jako já, stará ženská“. Přehání, skoro jako vždy. Je na naší Vysoké seniorské „teprve“ ve dvanáctém semestru. „Dostala jsem zajímavou nabídku. Jukni na link a napiš co si o tom myslíš? Ale musíš spustit přesně v 17 hodin a mít web kameru a mikrofon. Je to pouze na jedno použití“ pokračuje. Nechápal jsem požadavek ale splňuji. Kdybych tušil, že se schyluje k malé válce názorů, nemyslel bych. Nastavil jsem si na mobilu „akci“. Hodina „H“, juknul jsem… a zíral. Tajná šifra linku mne nasměroval na web nějakého bratrstva milionářů. Soudě dle rétoriky moderátora seance, hřímající hesla typu: „Poctivě pracujete a stále jste chudí? Jak zabezpečíte svou rodinu před živořením? Máte mizernou penzi a stáří si neužíváte? Chcete se dostat do týmu a pořídit si stříbrný mercedes!? Tak to jste na správném chatu a srdečně vítáni“. Zhruba po 15 ti minutách jsem měl jasno. „Letadlo“ jak vyšité. Dva dvoučlenné týmy (A,B) měly, pomocí videokonference, prezentovat jakousi činnost. Nepochopil jsem, v čem spočívala. Stydím se a napadá mne Burianovo: „Račte rozumět při vašem vzdělání“. A za tuto prezentaci (spíše „kecy“ pro získání nových klientů) dostáváte, dle „zásluh“, odměnu na virtuální platební kartu. Každý člen musel po registraci zaplatit vstupní poplatek 125 $ (zhruba 2500 Kč). A hlavně sehnat další dvě „důvěryhodné“ (dle mého blbé) osoby, které budou tvořit jeho spolupracovníky v týmu. Vy jste samozřejmě nad nimi, „posádka“ se rozrůstá a vy inkasujete „provize“. Nemá cenu pokračovat. Perpetum mobile na prachy!! Závěr seance byl „skvělý“. Moderátor v jakémsi chatu, postupně připojoval vybrané (registrované) účastníky. Směs žoviálních pozdravů, úsměvných a „vysmátých“ boháčů v domácím oblečení, čučících do kamer svých počítačů. Trapné a ponižující. Pardon, pro mne.
Kamarádka nadšena, její finanční situace nevalná. Jasná „páka“. Jde do toho a počítá se mnou…
Zkrátím. Byl jsem požádán o názor. Silně záporný. Sděluji, varuji, odmítám a nabízím případnou pomoc. Reakce „přátelská“, cituji: „ Šlo o zkoušku Tvé důvěry? Neprošel jsi, můj milý“. Proto jsi také osamocen, protože kdo nevěří, i za cenu zklamání, jako by už nežil. Měj se, a z mého autobusu přátel vystup“.
Vystoupil jsem. Ne pro pitomých 125 dolarů, jak mi bylo také sděleno, ale pro ztrátu iluze o hodnotě tohoto přátelství. Věřit i za cenu zklamání?... No comment.
Jak si mám představit, že bych případným „mým“ dvěma důvěryhodným sehnaným osobám později vysvětloval, že přišli každý o „pitomých“ 2500 Kč. Já samozřejmě o přátele. „Věřte, i když možná přijdete o vklad“… Trochu to „kulhá“ nemyslíte? Holt máme asi trošku převrácené hodnoty a jiný výklad definice přátelství.
Po zralé úvaze nelituji. Mezní situace jsou fajn. Dělají jasno. A to já rád…
Příběh, ač byl přes půl roku uložen v šuplíku, má nečekané ale příjemné rozuzlení - sedím opět v autobuse kamarádky. Důvod je prostý – mé argumenty byly s omluvou akceptovány. Její ztracené finance však už některým „milionářům“ slouží.
Hezký den přeji. Váš Jiří
PS: Varování pro mé „přátele“ - web se jmenuj http://livebroadcast.talkfusionlive.com
