Ten prvni

citat je proste

Pribeh smutny, konec stastny  Moc hezky napsano, dekuji

Re: Ten prvni

Já děkuji za správné pochopení a mé nové čtenářce. Jiří

Ale nasedl!

Tak nevím, kterou přítelkyni má autor na mysli. Jsme dvě. Obě možná naivní, ale obě v tíživé situaci, tedy "zralé" naletět imaginární laskavě podané ruce. Nejsem si zcela jistá, je li mírně "praštěnou" míněna i naše společná, milá a pro mne zatím pouze virtuální, přítelkyně nebo já, ale strůjkyní "svádění" na vlastní scestnost a tedy i následného "vyhazovu" kamaráda z životního autobusu, jsme bezpečně já. Dobře, ladyevil by prý neodpustil(a). Asi nikdy nepoznal(a), co je zoufalství, bolavé srdce a smutek nad faktem, že kamarád nepomůže a stojí kdesi mimo. Ale i on se dopustil chyb, není neomylný... Naštěstí je si toho vědom a také má srdce na správném místě. Když jsem prohlédla, jen se zasmál a opět jede v mém autobusu. Ani jedna z nás se nedopustila křivdy, nebyl tedy vlastně ani důvod, proč do našich autobusů znovu nenastoupit. Kdo z nás není omylný, ať tedy hodí kamenem.

Re: Ale nasedl!

Měl jsem připravenu glosu autora - není třeba, je vysvětleno dostatečně a děkuji. Jiří

No nazdar

myslela jsem, že taková letadla jsou už dost známá a lidé poučeni, ale asi ne. Tak snad pro příště

Re: No nazdar

Děkuji za přečtení. Výše napsaný příspěvek je o hrdince tohoto příběhu (galipolly). K vyjmutí ze šuplíku, kde v tichosti měl skončit neboť se vše vysvětlilo a následném "pověšení" mne inspirovala druhá "potrefená" - Ludmila O., která včera ve výběru popsala své roční antré.. V mailu mi napsala doslova cituji: "naletěla jsem jak kráva". Zdravím a přeji hezký den. Jiří

Už nikdy bych do takového autobusu...

zpět nenasedl

Re: Už nikdy bych do takového autobusu...

Bylo s pokorou vyjasněnoDíky.