Mozek kontra počítač

Když mi tuhle bloumaly myšlenky jen tak, napadla mne zajímavá asociace. Je v názvu.  Mozek je vlastně nejdokonalejší počítač! Žel, i se stejnými chybami jako naše přístroje. Lidský mozek (encephalon) je řídící a integrační orgán nervové soustavy člověka. Řídí a kontroluje veškeré tělesné funkce, jako je činnost srdce, trávení, pohyb, řeč, ale i samotné myšlení, paměť či vnímání emocí (Wikipedie).

Fabuluji a přehrávám. Mozek - můj disk (C:) s neomezenou kapacitou, proměnlivou rychlostí otáčení (myšlení), občasnou fragmentací (leností), poruchami sektorů (výpadky paměti), nepořádkem ve složkách (jako mnohý), centrum všech center. Neomezená kapacita, chicht… selže, když máme něco na jazyku a nemůžeme se „vymáčknout“. Takže tak hrubě analyzuji mozek.

No, o jeho dokonalosti se dá polemizovat. Některé funkce vůbec nezvládá. A už vůbec ne tak přesně jako počítač! Například režim hibernace. U PC funguje jako dokonalé uložení činnosti. Tak skvěle, že když ráno otevřete svého „miláčka“, zjistíte, kde a co jste včera nebo dokonce v noci blbli.

Mozek to je jiná! Když přeženete nějakou oslavu a dostanete se napůl nebo zcela vyřazení do výše uvedeného stavu, dopadne mnohem hůř a obvyklá hibernace metamorfuje ve „vokno“ jako prase. Potencionál paměti je pak poněkud nulový.

Ta centra na našem osobním „disku“ - mozku jsou vůbec zajímavá záležitost. Představuji si je jako nepřeberné množství složek a podsložek.

Vytváří se nám již od chvíle, když jsme miminka, vzpomínáte? Hlad, žízeň, později i nepříjemné vlhko se rozrůstá o tu, v danou chvíli, nejdůležitější – paměť. Tak to je asi jediná systémová složka „našeho PC“, kterou se nám do konce života nepodaří vymazat. Zbourat ano – úraz, těžká nemoc a některé extrémní případy.

Má-ma, ta-ta, brá-cha, aój… Tak nějak začínáme, ale nemáme stanovenu kapacitu. Ta je přidělovaná odněkud shůry. Má však úžasnou variabilitu v reálném životě. Každý si ukládá jiné důležitosti, prostě proto, že jsme různí. Naštěstí. Takže, co je pro toho podstatné a úzkostlivě si to střeží, ten to zase vůbec nevnímá, případně to prostě vymaže jako nepodstatné. Jako v PC. Jsou tací, kteří u něho prošustrují fůru času hledáním údajů, které do něj, kdo ví, kdy vecpali, ale jsou i „pořádníčci“, kteří mají vše přehledné jako ve škatulce.

Porovnat centra mozku a paměti PC je fascinující záležitost, a tak mne napadá srovnání.

Třeba rodičovské. Máma, táta, sourozenci, manželka, děti. Jak dlouho jsou tato centra v lidském mozku aktivní? Jak u koho, že? To je na dlouhou polemiku a vítěz je nabíledni. Copak umí počítač pochovat, pochválit, brečet, truchlit nebo se usmívat?

Další srovnání – sběrna nikotinu. Kuřák dodává pravidelné informace – má „to  spuštěné“ permanentně. Zvláštní a podivný systém. Za nemalý obolus nakoupí bílé tyčinky a labužnicky je pošle do kuřácké sběrny. Nekuřák výše uvedenou nevlastní, vykurýrovaný kuřák ji prostě zaklapne a zahodí klíč. Ale už dokonale nevymaže. Zůstává a číhá!

Centrum mnohých chlapů (v poslední době i žen) – nálevna - jakýsi butik k likvidaci alkoholu, mužský dětský koutek, psychoterapie, obchodní centrum. Další si dosaďte. Alkoholikovi se tento program spouští automaticky. Abstinent nemá.

Hygiena - další. Pokud porušíme křehkou rovnováhu, může nastat řada komplikací. Pomineme tu základní a nutnou, jsou tu i ty super „čističky“, které se za vámi plouží s prachovkou a s vlhkým hadrem. Nepříjemné, ale k přežití. Ne, že bych zrovna miloval ženské - šmudly, ale čeho je moc, toho je příliš. Sex, záclony, infarkt... kolující vtip na tento typ. A bezdomovci? V pohodě – centrum neznámé.

Na závěr jsem si nechal LÁSKU.

Nemyslím k našemu novodobému plechovému či plastovému „miláčkovi“, pošťákovi, fotoalbu a psacímu stroji. Onu krásnou, nenahraditelnou – tu mezi živými tvory. Jde o jednu z našich největších složek. S obrovským množstvím podskupin a podsložek.

No, a tady to PC prohrává na celé čáře!

Copak umí pohladit, držet za ruku, promlouvat tichým, uklidňujícím hlasem, utěšovat, když nás něco bolí, laskat milovaného tvora? A už vůbec neumí brečet. Nemá ty váčky na slzy.

Každý má vlastní  strom složek s bohatostí větví (podsložek), které mu na něm stihly, během života, „narůst“. Košatost není kritériem úspěchu či spokojenosti. V přírodě přeci také nerostou stejné stromy a přesto nás dokáží  zaujmout nějakou obyčejnou jedinečností.

Mašinka PC dokáže udělovat rady, navigovat kde co najdeme nebo taky nenajdeme. Občas nás také pěkně plete, mate, chová se jaksi od věci nebo docela přihlouple. Můžeme se jen shovívavě usmívat nad její nedokonalostí.

Snad až bude umět více čísel než tři, možná...

Zdravím a přeji hezké dny.                            Váš Jiří