Jak jsem si pokecal s kasou…

Dovolil jsem si odlehčené letní téma. Kasa bez pokladní. Určitě jste viděli, mnozí zkusili. Typ, který mají v Tescu mě zaujal. Na pochopení dobrej. Ale je děsně ukecanej. Teda ta paní, co s vámi komunikuje. Zvykl jsem si...

Sem si tedy myslel, ale ona mě pořád něčím irituje. 

Dneska, běžnej nákup. No běžnej by byl, kdybych si vzal nějakou nákupní kabelu. Nevzal, šel jsem si do lékárny, která je v objektu, vyzvednout své pravidelné léky.

Když už jsem uvnitř, zajdu na čumendu, čas mě netlačí.

Čumím a… ejhle, nakupuji. Nejdřív nosím pytlíčky, pak už krabici. Nechte to ležet, když je to v akci, že? A ty křupavé houstičky musím. Další sáček.

Šrajtofli zastrkávám za gumu kraťasů a dost…! Šinu se k samošce, ověšěný jak vendelín. Já vím, měl jsem se vrátit pro košík, ale ten musím nechat u pokladny a stejně budu potom věšák.  Alespoň mám trénink.

Odkládám na vstupní plochu a zahajuji dotykovou komunikaci s „paní“ pokladní.

„Dobrý den, načtěte prosím první zboží“.

Hm, pozdravit umí, baba jedna. Načítám.

„Načtěte kartu clubcard“.

Přívěsek na klíčích, načítám.

„Karta přijata, pokračujte“.

To vím i bez tebe, ale jak se jmenují ty houstičky.

„Vyberte zboží ze seznamu zboží“ radí obrazovka.

Pamatuji si jenom cenu, zkouším ťuknout na něco, co se trochu podobá.

„Zadejte množství“.

Zadám 2 kusy a…? Nejdražší housky na světě!!

Ach jo, nemám dneska den. Zvedám ruku na hezkou dozorující paní.

„Šis, co jste to zadal“? směje se, udělá nějakou fintou storno a ukáže mi cestu ke správným. Cena odpovídá mé představě, děkuji. Fakt ji to moc sluší.

Zbytek nákupu jsem odpípal v pořádku a rozhodl se zaplatit.

„Zvolte způsob placení“, radí virtuálnice.

S platební kartou to moc neumím, jasně že hotově. Hrabu se v peněžence a vybírám přesně požadovanou částku – v mincích. Přitom si odložím portmonku na plochu s nákupem.

„V prostoru taškové zóny se nachází neidentifikovatelný předmět“. Žalobníček nepřestává ječet. 

No počkej "předměte"! Škodolibě „nasypu“ hrst peněz do označeného trychtýřku. A teď se ukaž!

Vrčí, šrotuje a kontroluje každou minci, na displeji následně mizí zpráva kolik dlužím. Když se objeví: "Dlužná částka 0,00 Kč", začne tisknout paragon.

„Odeberte peníze, bankovky jsou pod skenerem“ sděluje.

Dobrý vtip paní ukecaná, neznám nulové bankovky.

„Odeberte ,prosím, zboží“

Nojo, to je spěchu. Odebírám poslední věc z mého nákupu a stávám se věšákem.

„Děkujeme Vám za nákup v obchodě Tesco.“  

Umí poděkovat, fajn holka.

 „Na shledanou paní, přijdu zas“.

Jsem se nějak rozvrkočil a střihnul poklonu paní dozorující. Za ten její milý úsměv.

Ale pokecali jsme si, žejó kaso.

Hezký den přeji.                    Jiří