Jak jsem se zase jednou kočkoval

S kým nebo s čím? No, s osobní váhou… Kolikrát už jsem si říkal – „Někde ji zarachej, ať neprovokuje! Nakopni ji, ať nepřekáží a hlavně na ni nelez!!! Máš to zapotřebí? Seš pak vždycky jenom naštvanej a myšlenky se ti rozkutálej! Nakonec, o co jde, vždyť ten „malej Říp“, kterej máš, se některým ženským dokonce líbí!

Vleču náruč vypraného prádla, abych ho v pokoji rozvěsil na věšák, ale- problém, musím projít kolem NÍ!  Leží na ní docela slušná vrstva prachu a provokuje, abych ji setřel. Třeba ponožkou. Nemám zájem, ať si tlí třeba pod půl metrem prachu! Prádlo visí, jdu zpět, když vtom mi bleskne hlavou věta z jednoho známého filmu: „Dneska by to šlo, miláčku?“…

A HUP, už jsem na ní!

Kotouček se roztočí (není to „digoška“), škobrtne na číslici reprezentující naprosto nepřípustnou váhu (Probůh!), ale už už se šine dolů a zabrzdí na čísle představujícím váhu relativně přípustnou. Přípustná? Hm, pokaženej den. 

„Nějak jsi nabral, kamaráde!“ drze zavrní váha. „Nerozčiluj, protivo, to vím i bez tebe!“

 „Tak proč na mne lezeš?“ nedá si pokoj, potvora.

„Asi mi přišlo líto, že seš tak opuštěná a jen se tady nečinně válíš v prachu. A navíc seš ještě drzá, vyzývavá a káča pitomá! Vlastně tě nepotřebuju a vyhodím tě!“ ulevuji si.

„Nevyhodíš, ještě rád přilezeš! Jak jinak zjistíš, proč se při zapínání kalhot musíš nafukovat jak páv? A proč ti praskly ty módní domácí trenky s nohavičkama? Měříš se snad v pase, bublino?“

Předstírám, že nejapné připomínky nevnímám, ale zamyslím se. Vždyť ona má pravdu… a nejen trochu! Nedávno jsem cosi kutil a před tím jsem se nasoukal do slušivých montérek  s laclem– a la krteček. Zrcadlo a pitomý zvyk. Vždycky, když se kolem jen mihnu, neodpustím si nakouknout a posoudit účesový stav. Jenže tentokrát zrak zavadil o kalhoty. Zapínání nějak pokřivené.

Blbej střih, utěšuji se nahlas. Ale ta drzá se tlumeně chichotá! „To je teda nejlepší fór, jakej já a decimálka ve sběrně známe! Střih, jo?  Kdepak, tvůj pupek!“ 

Tak dost! Beru svoji tajli do vlastních rukou. Přece se nenechám nějakou TAKOVOU sekýrovat! Po neděli na sobě začnu pracovat a budu „tvarovat“! Někde na půdě by se mělo válet takový to hubnoucí (modelovací?) kolečko.

To se lehne na břicho, čapnou se držátka na obou stranách toho kolečka a jede se: Kolečko nejdřív cpete pod sebe, pak zase co nejdál od sebe, tedy dopředu. Legrace, nic moc, řeknete si, že? Jenomže ono to není jen tak a vůbec ne švanda! Můžete zkusit, pokud jste schopni si třeba z kolečka od kočárku (nikoli od trakaře!) tento dnes nedostupný skvělý nástroj vyrobit.

Při popojíždění dopředu bacha, protože je velká šance, že si vyrazíte zuby. To sice bude zlý, ale i dobrý. Blbý, že musíte k zubaři, aby Vám vyrobil zuby náhradní, což stojí prachy. Dobrý-  přejdete na kašovitou stravu a dietní efekt je nabíledni! Beton shodíte!

Dost teorie, jdu pro to kolečko! Pro mne- švanda, jsem přece kolečkový znalec a přeborník. Tedy byl jsem kdysi… A už jedu: Pod sebe, dopředu, pomalu, ještě kousek… a rozplácnu se jako žabák. Zuby zatím drží.

Hm… stačí, zítra je taky den. Osobní jen zašilhala a lehce se rozvibrovala. Ona se mi snad vysmívá! Necitlivě ji nakopnu a pootočím. Dojde jí, že nepotřebuji diváky!

Znáte tu pohádku o předsevzetích? Jo, jo! Kolečko už zase odpočívá na půdě…

Nedávno jsem dostal dárek. Plochou čtvercovou krabici a v ní nádherná solární digoška. Pane jo, ta je ale vzdělaná! Měření svalové hmoty, měření vody, tuku...brr! dál už nečtu. Na co já potřebuju svaly? Copak jich nemám dost?! Vodu nemám rád – tedy k pití a tuk? Ten přece vidím sám, ne? A ten blbej slogan v letáku!

Pořídili jste si do koupelny opravdovou přítelkyni! Vždy vám sdělí pravdu, ale citlivě, aby se vás nedotkla…

Vlezl jsem tedy té citlivé krásce na nablýskané břicho. A to byl konec! Nejen myšlenky, ale i sebevědomí se rozkutálely do nenávratna. Kdepak něco pomalu,  rovnou a natvrdo vyhuplo číslo! Jak nemilosrdné a  kruté! O výšce pomlčíme, ne? Tak kde, zůstala ta CITLIVĚ sdělená pravda?

Krasavici zabalím do škatule, jdu něžně oprášit a omluvit se nakopnuté staré jízlivé přítelkyni.

No, a pak lezu na půdu hledat kolečko…

 Zdravím a přeji hezký den.                            Váš Jiří