Jak budeme s Ančou volit

Kdo? No, přece já a moje stará věrná kámoška - průšvihářka Kolomaznice! Ten nedávný s výletem do Brna za její starou láskou, do kterého mne tak rafinovaně navlékla, jsem jí už odpustil, takže vlastně dozrál čas pro další…  

„Hele, koho budeš volit?“ sonduji nenápadně. „Jak volit a proč vůbec? Divný, zase volby…?“ žasne, nechápe.  „Jasně, že budou volby! Nečas prej všechno podělal a představ si, že hlavně kvůli jedný hamižný ženský, co si ho vomotala kolem prstu! No, a teďko se budou znova rozdávat karty, chápeš?!“ Ale Kolomaznice a rychle chápat?

„Cože? Ten fešák a takovej slušňák?! Von se musel zbláznit! A já kráva ho volila!“ „Už nebudeš, politiku pověsil na kramli. Ale koukej, co s tím, když za měsíc NĚCO, teda někoho hodit musíme?“ 

Ho… hodím! Ani mě nehne, stejně zase budou i ty nový slibovat modrý z nebe a jen co čuchnou k lízu, sliby fuč!“ dáma rozšafně a celkem rozumně zvažuje temnou budoucnost.

„Neblbni, někoho volit musíš, to je přece vobčanská povinnost! Ale bacha, musíme se poradit a mám bezva plán, jak to zatuchlý politický hnízdo rozprášit…“ napínám.

„Kecáš, copak to de?!“ „Hele, víš co je to „kroužkování?“ „Myslíš jako všechny voženit?“

 „Ne, ty seš fakt tupoun! Pro takový jako my dám dohromady jednoduchej mustr. Teda pro lidi, co neví koho a proč volit, ale docela jistě nechtějí ty, co tam jen tak dřepí nebo žvaní pitomosti, rozeštvávaj lidi, myslí si, že bez nich to v tomdle státě nemůže fungovat a při tom už dokazovali něco docela jinýho. Prostě musí se s nimi vyrazit dveře na furt a dát tam jiný, nový lidi. Pamatuješ přece toho údajně nepostradatelnýho ódeesáka Langera? Lídr kandidátky, kterej prej pak dělal řádnou práci?  Žádný čtyři roky teplíčka a předváděček v parlamentu! Musíme na ně s fištrónem. Jednoduše to hejno politických zkrachovanců rozprášíme. To znamená, že budeme „kroužkovat“ a basta!“

 „Tak todle chceš někomu radit?! Víš, kam tě lidi pošlou? Do …, no, prostě NĚKAM!“ kontruje Kolomaznice.

„Zase nekapíruješ! Nebudu přece troubit do světa, koho budeme volit MY, jenom šikovně utrousím, koho bych já teda nikdy nevolil. Teda kdybych volil. Chápeš, trubko? A von pak každej volič strany toho dotyčnýho, kterýho nechceme, zaškrtne jméno jinýho, ne tak profláknutýho. Lídr,  nelídr, koho to zajímá! Chápeš už?“ Moc ne, konstatuji a zkouším demonstrovat přímo na kámošce.  

 „Minule volilas modrý ptáky. Kdybys teda šla volit, volila bys stejně? A koho bys vlastně v parlamentu viděla ráda nebo nerada?“ „No, já bysem ráda asi paní Němcovou a pana Pospíšila…“. „Tak vidíš, uděláš teda u jejich jména křížek! A koho bys nechtěla?“ sonduji. „Třeba Bendla“. „No a vidíš! Zbývající tři křížky prskneš ke jménu někoho jinýho a  milej pan Benda je z kola ven! Tak co zas koukáš jak rejžák na posledním schodě?“ škytnu. Tupý pohled…

„Tak znova: zkusme třeba socany. Koho z těch nechceš?“ „Šiš, to mi ty křížky přeci vůbec nemůžou stačit!“ „A to proč?“ pro změnu nechápu já.

„Tam jich je, těch co se na teplý fleky jen třesou, jen aby pak mlátili hubou jak kašpaři vo pouti.“ rozjela se.  „Teda docela nevolitelnej je ten vyžírka Škromach! Pak ten katastrofální demagog Zaorálek, tlučhuba Hašek, kolovrátek Sobotka, chytrolín Tejc, mafián Hulínský a …“  „Stop, stačí! To je moc, tak bys rozvrátila celej volební program! Ale vlastně máš recht, fakt by tam neměli bejt… Ale jak to uděláš?“ „No, jestli někde vobjevím jejich ména, udělám pět křížků u docela jinejch, ne?“ „Výborně, konečně pochopilas, tak šup tam tajtrlíka!“ Kuji železo a Kolomaznice se ocítá ve volebním rauši.

„Zkusíme ty větší strany, ty nový pidíky, co po smutně proslulejch VV nemají  šancí. „A co takhle Topka?“

„Kadla a toho Kazdíka mám ráda. A taky Šádlovou…“ „Myslíš Schwarzenberga, Gazdíka a Langšádlovou?“  „Jo, ale Kalouska? NIKDY! V kalhotech má máslo, ale nebezpečnej je furt dost!“ chladně konstatuje nová politoložka. „Teda to je hodnocení!  Myslíš snad, že má máslo na hlavě, ne? Tak to holt uděláš stejně jak u socanů. Dáš křížek jinejm a Kalouskovi ani mrť. Kdyby tam byl Kalousek sám, dáš všem kolem, jen jemu nic! Jasný?“. „Jako je nebe nade mnou“ nadšeně sekne kámoška.

„Hele, a teďko test, jo? Co s komoušema? Já vím, řekneš NIKDY, ale kdo by podle tebe v tom pochybným shromáždění fakt už neměl kazit vzduch? Já bych třeba vykřížkoval Semenovou nebo jak se jmenuje. Je fakt nezdravě kovaná! Nebo ten chytrej Filip, Kováčik, Dolejš,  odbornici na zdravotnictví , Marková, atd.“

„Tak to mi teda už teď stojí hrůzou těch mých pár chlupů na palici! A ten jejich uslintanej velmistr Grebeniček! Fuj! Ty snad už ani ti skalní volit nebudou. Nebo myslíš, že jo?“ vychrlí otázku, na kterou nemám odpověď. „Jo jo, máš pravdu“ kličkuji a rozpačitě metu poradu na jinou kolej.

„Teď sem si vzpomněl! Okamura přece založil jakejsi Úsvit. Ale já si myslím, že ty cestovky uměl líp. Když si tam jako lídra vzal Bártu, tak to teda v politice fakt rozsvítí. Vykřížkovat!“

„A co to nový ANO“, Ančo? (Když chci Kolomaznici naštvat, oslovím ji jménem.) „Hele, Čenichu, (oplácí Anču) když seš tak chytrej,  nepřide ti ten Babiš divnej? Má prachy a koupí si noviny! Mít já jeho balík, nebudu kupovat noviny, ale rovnou tiskárnu! A ty noviny, který mi nebudou zrovna šmajchlovat, přece nedovolím nic tisknout, ne?!  Hm, zvláštní logika. Ta ženská fakt není docela padlá na hlavu…

No, a koho tam máme ještě? Panbíčkáři se budou volit navzájem a zbejvá ještě někdo?

„Jo! Zapomněls na SPOZ!“ Civím s otevřenou pusou, nechápu, že mi ušlo něco, co neušlo Kolomaznici a jen tak koktnu: „Nechápu…“

 „No, Spolek Přátel Občana Zemana!!!“ chechtá se pobaveně, že mne převezla. „Zemanovi kamarádíčci, přeci! Tendle název se dobře pamatuje, protože u těch vo žádný právo ani nejde. Tudle se i s čestným předsedou pěkně vycajchnovali!  Vobjímali  stromy na Vysočině, flákali se po hospodách, žvanili blbiny, a ejhle! Máme tady zas „vstanou nový bojovníci“-  Pecina, Mlynář, Šloufa a  kope za ně hlavně ten uřvanej Dryml!  Ty  volit snad fakt můžou jenom volové a ještě by museli mít hroší kůžu!  znalecky a chladně konstatuje  Anča.

„Ach jo, to budou přátelíčci, kamarádíčci, zakázečky, přiklepnutý výběrový řízení, tunýlky,  velký prachy a průsery a průsery!“

„No tak, nebuď sprostej!  Vztekem si docela zezelenal. A jo, vidíš! ZELENÍ! Co s těma? Teda ty volit nebudu!“

„Divný, myslel sem, že zelenou miluješ? Dyť si ji v jednom kuse nalejváš!“ utrousím ironický bodanec. „Jo jo, jen si štípej, ale vzpomeň si, jak to vypadalo, když byli u koryta!  To se v naší zemičce zrovna  nezelenalo!  A ta jejich Kateřina Žak, Cak nebo jak se to jmenovala, s tou její biomasou!“ ohromuje K. vědomostmi.

„Takže to, Andulko, nějak shrneme a skončíme, jo? Zhruba máme jasno koho volit i koho nevolit, ale protože volení je čestná povinnost, budeme holt kroužkovat. A to by v tom byl čert, aby naše strategie nevynesla výsledky! Ale, když se to tak vezme, seš teďko- po naší hlubokomyslný poradě-  chytřejší? Já teda zrovna ne, jen vím, že mě furt budou strašit ty jejich idiotský slogany. Vlastně fungují na mě  jako rudej hadr na bejka.  No, koukej!“

Prosadíme dobře fungující stát. Jak blbý! Je mi zle…  

Dáme zemi do pořádku. Co prosím? To bych vás rád viděl, křivohubý mudrlanti, slibotechny! 

Nejsme jako politici. Makáme! Fuj, tak to je vrchol! Makáme, to jo, ale kam a pro koho?  Do vlastní kapsy…

Řekněte NE zlodějům! Tak tahle korunovaná blbina je i na mě moc! A podezřele mi leze nahoru tlak, tak toho necháme nebo bych se taky toho volebního cirkusu vůbec nemusel dožít.

A průšvih? Ten se nekonal, o ten se snad postarají jiní, že?

 Tak nalej to tvoje lepidlo a vzhůru ke strojům!

Hezké dny přeji.                                               Váš Jiří