Dnes jsem klikl na článek kolegyně, která si opřela kolo o diskutující. Není to vůbec originální téma a dost často se opakující. Čistě ze studijních důvodů jsem se zamyslel, co nastartuje některé kolegy k napsání takového blogu. Podotýkám předem, že jsem se nad diskuzí smál až k slzám a ve svém příspěvku jsem gratuloval „zvrhlíkům“, které dotyčná blogerka titulovala jejich nicky.
Napadá mne přirovnání k polévce. Pokud zapomenete přidat sůl a obsah bude jinak bez chyb, dá se jíst ale je jaksi bez chuti. Teda pro mne. To samé je s diskuzí. Nepovolovat je vlastně ta polévka bez soli. Proto články bez diskuze, ač se mi obsahově velmi zamlouvají, nekarmuji (nemám rád neslanou polévku).
Horší je to v případě, že polévka/článek není dobrá, sůl/diskuze v pořádku a autor/ka se přizná, že diskutující jí nejsou hodny. Nota bene v titulku. Obvykle se to zvrhne, dle paranoi autora/ky v „krásnou“ adrenalinovou seanci. Cituji z Wikipedie: Paranoia je duševní porucha, vyznačující se bludy, chorobnými představami o vlastním ohrožení a stihomamem. Přehnané a nedoložené obavy o vlastní bezpečnost, někdy spojené s konspiračními teoriemi, se nazývají paranoidní. Paranoidní představy mohou být neurotického nebo i psychotického původu.
Kdo zvítězí?? Toť věčné historické téma.
Samozřejmě diskutující, vážení páni autoři/ky.
Je jich za prvé mnohem víc a utlučou Vás argumenty, které mají díky většině a vzdělanosti snadněji po ruce. Pominu li hrubé urážky (nekomentuji), dokáží vám najít sebemenší překlep a vtipně vám jej omlátí o hlavu. Zaslouženě. Máte si dávat větší pozor či používat korektorku, nejlépe učitelku češtiny.
Já si diskutujících moc vážím. Jednoduše - když diskutují, tak četli. Jedli polévku! Jasný?
Jelikož píši nekonfliktní témata, jsou mé diskuze jaksi lehké a úsměvné, někdy i poučné. Možná, že to je mým věkem a nepovedenou fotkou. Nevadí mi ani tykající moudra. Občas sám vložím téma a čekám radu. A i s největším „hulvátem“ si klidně popřeji hezký den. Neradím nikomu z kolegů, pouze konstatuji.
Myslel jsem, že se k tomuto tématu nebudu vyjadřovat. Ale dnešní zaslzené ráno a kolegyně blogerka mne „poňoukla“ (není to cizí slovo?). Je to rychlovka a tak prosím o shovívavost.
Moje učitelka ještě není doma.
Zdravím a přeji hezký sluníčkový den. Váš Jiří
