Vzali jsme si na víkend Filípka, abychom si zpestřili volno, což občas děláme. Je to náš vnouček. V červenci mu budou tři roky. V sobotu u snídaně plánujeme výlet. Počasí vůbec neodpovídalo devatenáctému červnu, venku mrholilo a teploměr ukazoval třináctku. Po snídani jsme narychlo prolétli noviny. „Chtěl bys vidět popelářská auta?“ ptá se babička Alena Filípka. „Jo.“ zaradoval se Filuťanek. „Třídění odpadů uvidí dnes lidé naživo,….vystavena budou popelářská auta….děti se mohou po areálu svézt ve vláčku.“ čte dál babička.
Bylo rozhodnuto. K návštěvě firmy OZO, která zpracovává odpad nepotřebujeme bůhvíjaké počasí. Do Ostravy – Kunčic jsme dojeli za několik minut. „Regulovčík“ nás nasměroval na travnatou plochu, neboť asfaltové parkoviště bylo už plné. U brány jsme byli srdečně přivítáni, pořadatelé nám dali mapu areálu, Filípkovi nápoj, pokyny pro soutěživé děti a kupon na jedno fotku dítěte s popelářským autem zdarma.
V improvizovaném miniamfiteátru tři eko-herci-zpěváci svým vtipným výstupem předváděli starosti a rady s odpady, zpívali a hráli si. Děti i dospělí se bavili. Naproti velcí popelářští kluci předváděli nejen dětem všechny druhy popelnic a kontejnerů.
Na parkovišti stála popelářská technika – auta. To bylo něco pro pány kluky. Mohli si sednout za volant, zatroubit a třeba zvednout popelnici. Rodiče (i prarodiče) se svými ratolestmi trpělivě vystáli frontu. Malé holky a kluci měli možnost absolvovat jízdu mezi kužely, jenže ne na koloběžce, ale na ozoběžce. Házely se pomačkané PET láhve na cíl, skládalo se trochu větší puzzle, kde byl vytvořený obrázek o třídění odpadů.
Tuto akci zaznamenal dokonce i ten nahoře, nechal na obloze jen pár bílých mráčků a rozsvítil sluníčko. Ještě jsme vystáli frontu na projížďku vláčkem po rozsáhlém areálu. Filípkovi se jízda velmi líbila, i když nám milá paní během zastávek povídala jen o odpadech. Lidé v zelených trikách s nápisem OZO nešetřili úsměvy a příjemným způsobem o odpadech promlouvali hlavně k dětem. Co a jak s odpadky, kam je zahodit či odnést, jakou barvu má ten, či onen kontejner, kde se zeptat, když si nevím rady. Pozorně poslouchali i dospělí, a myslím, že se mnohdy styděli za sebe a zároveň byli pyšní na své potomky.
Vím, že Filípek z toho rozum ještě nemá, viděl všechna ta zajímavá a potřebná auta, která to, co odhodíme, zpracují. Zasoutěžil si, svezl se vláčkem. Ale pro jeho starší kamarády to byla určitě bezvadná a potřebná výuka a jak pravil J. A. Komenský - od poznaného k nepoznanému.
Dopoledne uteklo jako voda, nahlédli jsme pod pokličku zpracování odpadů a firmě, která má v názvu tři písmena, tímto uděluji jedničku s hvězdičkou.
Filípek si malý plastový kontejner, který na akci dostal, zařadil mezi svá auta, kde má momentálně také popelářské auto, které ale patří našemu druhému vnoučkovi Deniskovi. Příště s námi na den otevřených dveří půjdou oba.
