Na svíčkové s Havlem

                                       Má vzpomínka na pana Václava Havla z roku 2008                                                                               Bylo kolem poledne, čas oběda. Mé chuťové buňky měly ten den spoustu nápadů. Nemívám problém s žádným jídlem, ať je slané či sladké, ale rád si vyberu. Což takhle dát si špenát, zpíval svého času Jirka Schelinger. Já měl chuť na svíčkovou. Jo, svíčkovou, proč ne.  Přicházím z Kearny Street přes Columbus Avenue. Něco tu nehraje, kdyby to byla Žitná nebo Osvoboditelů, zapadnu do první hospody a …, jenže křižuji ulice města, kterému ze západu buší do pevniny Tichý oceán. Ano chystám se poobědvat v milovaném San Francisku.

                                      Bodový itinerář vypracovaný již doma mi říká, že tam za rohem bude Pacific Avenue s restaurací Cafe Prague. Našinci srdce zaplesá hned při pohledu na vývěsní štít s nápisem Pilsner Urquell. Z hospůdky vycházejí dva kluci a dvě holky, v dobré náladě a s písní na rtech: „Hledám děvče na neděli, aby mi kamarádi záviděli…“ Místo pozdravu pokračuji: „…aby si nemysleli, že jsem samotář, rozhlížím se v jednom kuse…“ Mládí zrovna poznává a křižuje svět. Vyměníme si pár sanfranciských tipů a jdeme svými cestami. 

                                      Vcházím dovnitř. Z těch domovských reálií mám hřejivý pocit – české vlajky, obraz chrámu sv. Mikuláše, Jawa, Baťa, Mucha a pípy s českým pivem...  Na můj „Dobrý den“ se mi dostává odpovědi „Hi“ či „Morning“. Obsluhují zde dvě mladé, celkem pohledné a usměvavé Američanky, jedna blondýna a druhá šikmooká. No a co.

                                      „For me Pilsner beer and svickova,“ objednávám a zároveň si také prohlížím výzdobu lokálu s natěšeným úsměvem…na fotografiích jsou i osobnosti, se kterými bych se nesetkal v Česku, natož u stolu a ještě k tomu ve státech…navíc setkání s některými bych klidně oželel.  Náhle zvážním, ale zároveň se zaraduji: „Dobré poledne pane prezidente“, zdravím pana Václava Havla a pokračuji: „Ten čaj máte mátový, nebo černý s citronem? Mají Plzeň za pět pade, také Krušovice.“ „Hmm. Já vím,“ krátce zamručí z fotografie tehdy žijící legenda. „Mohu Vás pozvat na svíčkovou“, osměluji se dále. „Děkuji, v tuto dobu jsem již většinou po obědě, že. Na cestách?“, pokračuje prezident. „Na cestách, a abych nezapomněl DÍKY!“, ukláním se ke stěně s fotografií.

            Slečna, jejíž původ je pravděpodobně v zemi, která skýtá jako jediná stavbu viditelnou z kosmu mi přinesla pivo a vzápětí i svíčkovou. „Ehmm, dobrou chuť,“ zazní ještě z obrázku. Hrdě popíjím český nápoj v té velké zemi. Pochutnávám si i na svíčkové, byť je jen americká. Bye, zase někdy…Pravda a láska ať dál vítězí nad lži a nenávistí.