Sedm sester a jeden blbec.
Ale zpátky k útesům. Cestička vede přes pozemky farmářů, kdy pastviny s ovcemi a kravkami jsou odděleny plůtky. Otevírám a zavírám vrátka, oddělující pastviny, pozoruji početné kolonie divokých králíků, hejna zpěvných ptáků. Krajinu neustále uhlazuje vítr různé intenzity. Vše, co tady roste, vítr tvaruje dle své inspirativní větrné nálady. Tímto krajina získává svůj tradiční ráz. Zelená plocha velké části nížiny je protkaná meandry říčky, klikaticích se potoků a jakoby živelně vymletých vodních koryt. Farmářská cestička je dlouhá okolo 3 mílí (4,5 km). Po první třetině cesty se na levoboku objevuje první z bílých křídových útesů. Odpolední návštěva těchto končin, pokud bude svítí sluníčko, nabízí útesy Seven Sisters přepychově nasvětlené. Kontrast bílých útesů s modrou oblohou a zrcadlící se hladinou moře je slušně sladěn. Na pobřeží stojí dvě farmářská stavení a místo tak nepůsobí opuštěně. Chci zajít pod bílé útesy Seven Sisters a sáhnout si na ten bílý kámen, bohužel mě odděluje ústí řeky Cuck mere, kterou bych musel přebrodit. Druhou stranu si osahám jindy.
Vracím se zpátky. Dvanáctkou blíž k Eastbourne. Vystupuji na zastávce Beachy head, k pobřeží je to asi tři sta metrů. Beachy head je zdejší nejvyšší 128 metrů vysoký útes. Je to velmi frekventované místo sebevrahů, které vévodí předním příčkám černých kronik. Pod útesem v moři stojí „typický červenobílý maják“a to je to pravé Beachy head.
Dva kilometry odtud na západ stojí na horní planině útesů Bílý maják. Pozoruhodný je nejen místem, ale i tím, že v roce 1999 byl posunut o 17 metrů od útesu. Dnes je to soukromá rezidence. V objektu funguje skromné občerstvení.
Ošlehán větrem a spokojen končím výlet v budově Eastbournského vlakového nádraží. Je to stará budova, jejíž atrium je opatřeno odvážně prosklenou střechou. Líbí se mi to spojení. Fotím a fotím…, aby vyniklo co vyniknout má. Během okamžiku jsem skoro zatčen…korektně, ale nekompromisně musím před zraky pracovníka security (ozbrojence v neprůstřelné vestě) vymazat pár snímků. Argumenty byly bezpečnost a terorismus….rozešli jsme se s úsměvem, každý s jiným. Utvrdil jsem se, že blbci se vyskytují všude, jen hustota je různá.
Miroslav Ševčík
Na svíčkové s Havlem
Má vzpomínka na pana Václava Havla z roku 2008 Bylo kolem poledne, čas oběda. Mé chuťové buňky měly ten den spoustu nápadů. Nemívám problém s žádným jídlem, ať je slané či sladké, ale rád si vyberu. Což takhle dát si špenát, zpíval svého času Jirka Schelinger. Já měl chuť na svíčkovou. Jo, svíčkovou, proč ne. Přicházím z Kearny Street přes Columbus Avenue. Něco tu nehraje, kdyby to byla Žitná nebo Osvoboditelů, zapadnu do první hospody a ..., jenže křižuji ulice města, kterému ze západu buší do pevniny Tichý oceán. Ano chystám se poobědvat v milovaném San Francisku.
Miroslav Ševčík
Z nuly na 1762 metrů.
„Mouro, už leze“, volám na ženu při ranní hodinové rozplavbě v Jadranu. Nejprve roztaví žár jen část hřebene Biokovského pohoří, pak několik paprsků olízne mohutnou vápencovou stěnu a vzápětí rozzáří oslnivé sluneční světlo vše okolo. One man-sun show trvá pouze pár vteřin. „Tak kdy?“ ptám se při výstupu na břeh. “Běž si sám...dělá se mi zle, už když vidím tu hrůzu od moře“, dostává se mi odpovědi.
Miroslav Ševčík
Sázím na knihu.
Máme březen – měsíc knihy. Nechci popisovat, jak a kdy tento citát spatřil světlo světa. Každopádně, proč jen březen, původně rudě ideologický? V souvislosti s knihou nyní skloňujeme daň z přidané hodnoty. Můžou za to jen reformy?
Miroslav Ševčík
Plechová šelma slaví.
V těchto dnech, kdy v zemích českých vrcholí „klausiáda“, ve městě proslulém nejen jezerem s vodotryskem oslaví své kulatiny „Ečko“. Roku 1961 se světu poprvé ukázal na autosalonu v Ženevě Jaguár E–type. Tehdy, možná ani samotní tvůrci netušili, jak výjimečná plechová šelma vyjíždí do ulic. Krasavec se vyráběl v malých sériích až do roku 1975.
Miroslav Ševčík
Hynku, Viléme, Jarmilo na Emu!
Region razovity slavi po svojemu...V den kdy uplynulo dvěstě let od narození K. H. Máchy vzdali v Ostravě hold tomuto básníkovi, herci, dramatikovi, výtvarníkovi a v neposlední řadě i cestovateli. Svérázný způsob oslavy zvolili organizátoři Klubu Fiducia víc než trefně. Byla to pouť z centra Ostravy na její nejvyšší uměle vytvořený kopec – haldu.
| Další články autora |
Jak dobře znáte úspěchy českého hokeje?
Česká hokejová reprezentace má za sebou desítky nezapomenutelných momentů, které se zapsaly do...
Praha podporuje stovky dárců, za krev dostanou roční kupón zdarma. Kdo konkrétně ho získá?
Metropole znovu ocení dlouholeté bezpříspěvkové dárce krve. Celkem 321 lidí letos získá roční kupon...
Pánové, zahoďte džíny a přestaňte se pařit. Králem vedra je len, ramie nebo konopí
V létě vás před horkem nemusí chránit jen klasické bavlněné šortky a tričko. Existuje celá řada...
Praha otevře na dva dny muzea zdarma. Které umělecké expozice navštívíte bez placení?
Hlavní město se v květnu opět připojí k celosvětové iniciativě, jejímž cílem je přiblížit...
Velkolepost linky B zhatil nedostatek financí. Měla to být pocta československému sklářství
Nejmladší linka pražského metra nevznikla pouze jako obyčejná dopravní spojnice. Stavba byla...
Zahajovací koncert jihlavského Mahlerova festivalu nabídl i skladby Wagnera
Dnešní zahajovací koncert festivalu Hudba tisíců Mahler Jihlava nabídl skladby Gustava Mahlera i...
Trojanovice vybudovaly v Beskydech cyklostezky k přehradě Lubina a na Pindulu
Obec Trojanovice na Novojičínsku vybudovala tři na sebe navazující cyklostezky dlouhé dohromady...
Český animovaný hit míří na Balkán! Film Julie Černé sbírá ocenění po celém světě
Krátký film studentky UMPRUM Julie Černé pojednává o oživlém kameni, který se vydává na...
V Zooparku Zájezd se vylíhlo mládě orla savanového, zřejmě jde o první v Evropě
V Zooparku Zájezd na Kladensku se vylíhlo mládě orla savanového. Podle dostupných informací může...
- Počet článků 28
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1548x



















