Seven Sisters je jednak přírodní park, který charakterizuje anglický venkov a také sedm vysokých křídových útesů. Obojí se nachází na jihu Anglie, mezi městy Eastbourne a Seaford. Já si vybral útesy. Autem je to z Eastbourne okolo 10 km. Parkovat se dá buďto přímo u vstupu do Parku nebo u Golden Galleon Pub (mimo jiné tady čepují Plzeňské a Staropramen) a k pobřeží hezky po svých. Zvolil jsem autobus, jezdí tam linka č. 12 mezi Eastbourne a Brightonem. Dvanáctka je double decker a výhled na anglickou krajinu z patra autobusu má jinou dimenzi.
Ale zpátky k útesům. Cestička vede přes pozemky farmářů, kdy pastviny s ovcemi a kravkami jsou odděleny plůtky. Otevírám a zavírám vrátka, oddělující pastviny, pozoruji početné kolonie divokých králíků, hejna zpěvných ptáků. Krajinu neustále uhlazuje vítr různé intenzity. Vše, co tady roste, vítr tvaruje dle své inspirativní větrné nálady. Tímto krajina získává svůj tradiční ráz. Zelená plocha velké části nížiny je protkaná meandry říčky, klikaticích se potoků a jakoby živelně vymletých vodních koryt. Farmářská cestička je dlouhá okolo 3 mílí (4,5 km). Po první třetině cesty se na levoboku objevuje první z bílých křídových útesů. Odpolední návštěva těchto končin, pokud bude svítí sluníčko, nabízí útesy Seven Sisters přepychově nasvětlené. Kontrast bílých útesů s modrou oblohou a zrcadlící se hladinou moře je slušně sladěn. Na pobřeží stojí dvě farmářská stavení a místo tak nepůsobí opuštěně. Chci zajít pod bílé útesy Seven Sisters a sáhnout si na ten bílý kámen, bohužel mě odděluje ústí řeky Cuck mere, kterou bych musel přebrodit. Druhou stranu si osahám jindy.
Vracím se zpátky. Dvanáctkou blíž k Eastbourne. Vystupuji na zastávce Beachy head, k pobřeží je to asi tři sta metrů. Beachy head je zdejší nejvyšší 128 metrů vysoký útes. Je to velmi frekventované místo sebevrahů, které vévodí předním příčkám černých kronik. Pod útesem v moři stojí „typický červenobílý maják“a to je to pravé Beachy head.
Dva kilometry odtud na západ stojí na horní planině útesů Bílý maják. Pozoruhodný je nejen místem, ale i tím, že v roce 1999 byl posunut o 17 metrů od útesu. Dnes je to soukromá rezidence. V objektu funguje skromné občerstvení.
Ošlehán větrem a spokojen končím výlet v budově Eastbournského vlakového nádraží. Je to stará budova, jejíž atrium je opatřeno odvážně prosklenou střechou. Líbí se mi to spojení. Fotím a fotím…, aby vyniklo co vyniknout má. Během okamžiku jsem skoro zatčen…korektně, ale nekompromisně musím před zraky pracovníka security (ozbrojence v neprůstřelné vestě) vymazat pár snímků. Argumenty byly bezpečnost a terorismus….rozešli jsme se s úsměvem, každý s jiným. Utvrdil jsem se, že blbci se vyskytují všude, jen hustota je různá.
