Špion

Slovo „konspirace“ se dnes používá téměř výhradně ve formě adjektiva a to ve spojení „konspiračni teorie“. A tak je pak - kromě skutečných konspiračních teorií - označován každý názor, který není v souladu s názorem oficiálním.

„Pokud chcete být v konspiraci (=in conspiracy), musíte být hlavně nenápadní (=inconspicuous). Vidíte, respektive chápete tu mnemotechnickou pomůcku?“
Zeptá se pan profesor angličtiny a se zalíbením pozoruje obě slova napsaná na tabuli. (Také mám rád mnemotechnické pomůcky. Na vojně je používal jeden poručík; on ovšem říkal ‚mimotechnické‘ místo ‚mnemotechnické‘).
„Teď už to nemůžete zapomenout. Aspoň doufám,“ dodá pan profesor. (Že by nedodal nějaký příběh, jak je u něho dobrým zvykem? Aha, už je to tady. Jak se takhle opře o parapet okna, vždy z něho něco zajímavého vypadne).

„A teď vám něco řeknu. Pro ilustraci onoho tvrzení. Před mnoha lety – to většina z vás ještě nebyla na světě – jsme tu měli velkou aféru s jedním špionem. Není podstatné, o co tehdy šlo. Dnes už je to stejně dějepis. A v dějepise si každý může říkat, co chce. (Tak s tím plně souhlasím, tak to skutečně je). Kdyby mě tak slyšel kolega Rejl. (To bude zřejmě profesor dějepisu, řekl bych).
Tak tenhle špion bydlel nedaleko nás a já jsem ho občas potkával. Byl to takový malý, obtloustlý chlápek s pleší a okouřeným knírkem, jaký mívají Němci. (Tak toho si také vybavím). Měl vždy obnošený, šedý oblek, nevýraznou kravatu, sešlapané polobotky a otahanou aktovku. Prostě, nenápadnost sama. (Takže něco jako Sean Connery nebo Kabir Bedi, ha ha).
 

(Abyste ho mohli spatřit, nesmí být pozadí na obrázku vyvedené v barvách. Jinak by to dopadlo, jako když si stužkonoska modrá sedne na kmen stromu: pan špion je tak nenápadný, že by s pozadím splynul a stal by se neviditelným.) 

Řekli byste nějaký bezvýznamný úředníček v nějaké zcela zbytečné státní instituci. A přitom dlouhé týdny plnila jeho aféra první stránky všech novin. Nu, nakonec byl zproštěn viny. Pro nedostatek důkazů. (Jak typické, že? Nebo snad někdo čekal něco jiného?)
Já jsem se s ním později tak trochu seznámil. Přes psy, které jsme chodili venčit do stejného parku. A on to byl celkem příjemný a sympatický člověk. (Aby ne. Člověk je ve své podstatě dobrý. Vždyť jsme všichni projevem jednoho Vědomí. Ale na té fyzické úrovni se to holt občas zvrtne).
Já jsem mu neřekl, že vím, o koho jde, ale on to asi stejně tušil,“ zakončí pan profesor své vyprávění.
***
Já si v téhle souvislosti vždy vzpomenu na jednoho docenta, který nás učil matematiku. Ten říkával: „Hlavně na sebe neupozorňujte a všechno bude v pořádku.“
Že by měl pravdu?