Práskač
Já si v té souvislosti vždycky vybavím jeden příběh z Bible. No, ten, jak se Ježíš sehne a píše prstem na zem. Však to znáte. Nebo ne? (Jan 8, 1-11)
***
Speisehaus je druhá nejkrásnější budova ve vsi, hned po Herrenhausu. Jsme v Sudetech, proto ta německá jména. Však byl v obci po válce prý jen jeden jediný Čech. Gruss aus Mastig.
Měl bych, pravda, použít čas minulý, neboť to už dávno není pravda a oba krásné domy spějí ke svému zániku.
To se dělá tak, že se objekt za úplatu postoupí gangsterům, kteří si říkají developeři a ti se postarají o vše ostatní. Obvykle částečně odkryjí střechu a za dva, za tři roky je hotovo. Zvláště v Podkrkonoší, kde ještě pořád v zimě sněží. Ale to jsem odbočil.
***
Na střeše Speisehausu pracují dva dělníci, asi pokrývači nebo klempíři a my se na ně díváme. Tedy já, Milan, Zdeněk a moje kamarádka Kristýnka, jejíž tatínek je velitel místního oddělení VB a kynolog. Můj tatínek si s ním tyká a říká mu Ládo. A on jemu zase Mirku nebo Míro. Já jsem také Mirek, ale všichni mi říkají Míšo. A já to nemám moc rád. Nejradši bych se jmenoval Pepík, jako Joska Chalupníku.
Najednou ten starý dělník, nejspíš mistr, zavrávorá, spadne na břicho a sune se ze střechy dolů. Možná ani není tak starý, ale nám, prvňákům, připadá starý skoro každý. Nakonec se zachytí nohama za okap a tak tam zůstane ležet. Nějak takhle to asi vidí kos, který sedí nahoře na topolu, u jehož kořenů jsme se usadili
„Myslíš, že spadne?“ zeptá se Milan.
„Já myslím, že jo,“ řekne Zdeněk.
No, uvidíme.
Dělník mezitím bouchá pěstí do střechy, asi aby přivolal toho mladého, nejspíš učedníka, který se někam ztratil.
Konečně se ve vikýři objeví kudrnatá hlava. Mistr něco křičí, ale není mu rozumět.
Zato odpověď kudrnaté hlavy slyšíme dobře: „Se snad můžu vy...t, ne?“
Pak spustí lano a mistra vytáhne.
Konec představení, dobře to dopadlo.
***
Protože začíná pršet, vydáváme se domů.
Já jdu ovšem s Milanem do hospody. Jeho dědeček, pan Weis, je hostinský a v hospodě bydlí. Má německého ovčáka, který se jmenuje Argo Weis.
Pan Weis namaže Milanovi krajíc chleba. Mně nabídne také, ale já odmítnu, protože budu jíst doma a jelikož jsem špatný jedlík, tak bych měl popotahovaní s maminkou, že zase už nejím.
Pan Weis musí odběhnout čepovat pivo štamgastům. Milanovi se do chleba moc nechce a tak ho napadne nabídnout ho Argovi. Argo je perfektní pes, akorát se hrozně bojí bouřky.
„Vidíš, už ho má skoro v sobě,“ směje se Milan.
„Tak už ho máš v sobě? To byla rychlost, nechceš ještě?“ ptá se pan Weis spokojeně, když se vrátí z lokálu.
Milan zavrtí hlavou a pohladí si břicho, jako že už má dost.
A tu - nevím proč, ale nemohu si pomoct – řeknu panu Weisovi, jak to s tím chlebem bylo.
„Cože?“ vykřikne pan Weis. „Tak tlustě namazaný krajíc a ty ho dáš psovi, holomku?!“
Pak se obrátí na mě: „Děkuji, žes mi to řekl, Míšo.“
Milan dostane pohlavek a nový krajíc chleba, o něco větší, než ten první.
A já jdu domů. Už neprší a je krásný, takový pročištěný vzduch, který miluju. Ale nějak si to dnes neužívám. Pan Weis mě sice pochválil, ale já mám takový divný pocit...
Miroslav Pavlíček
Dopis americkému velvyslanectví
Co takhle napsat dopis americkému velvyslanectví? Proč ne - jen tam napiš. A tak jsem tam napsal...
Miroslav Pavlíček
Panis angelicus
Možná ty vojáky považujete – jako já – za hrdiny, bránící náš způsob života, naši kulturu. Je však možné, že se přikloníte k mínění, že jde o agresory, rozsévající smrt a utrpení na nevinné lidi tam, kde nemají co dělat.
Miroslav Pavlíček
Život vojenský - život veselý
Ovšem pouze tehdy, není-li zrovna válka. Je-li válka, to pak život nemá žádný smysl, ani cenu. A nejen vojenský a nejen život. Ani láska, ani východ slunce, ani rozkvetlý šeřík, prostě vůbec nic. Kdo to kdy pochopí?
Miroslav Pavlíček
O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti
Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.
Miroslav Pavlíček
Konexe
Pokud chcete být úspěšní v byznysu, musíte budovat konexe. Něco v tom smyslu říká nějaký pan Richard Branson (a je tím tapetován internet). Jako by to dávno nevěděl každý. Ač nepravděpodobné, stalo se tak Léta Páně roku onoho.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Za Raísího truchlí Rusko i Hamás. My to nebyli, ujišťuje Izrael
Do Íránu po smrti prezidenta Ebráhíma Raísího a ministra zahraničí Hosejna Amírabdolláhjána míří...
Zemřel advokát Pavel Smutný, prezident Česko-izraelské obchodní komory
V neděli 19. května zemřel ve věku nedožitých 65 let advokát, filantrop a prezident Česko-izraelské...
Íránský prezident je po smrti, potvrdila televize. Našly se trosky vrtulníku
Íránský prezident Ebrahím Raísí a ministr zahraničí Hosejn Amírabdolláhján zemřeli při nedělní...
Lajky nestačí, věda potřebuje peníze, říká nový ministr Ženíšek
Premium Přichází nový ministr Marek Ženíšek, který má za úkol, slovy Miroslava Kalouska, „tančit na...
Vyhrajte balíček z řady sebamed Anti-Redness
Minulý týden jste soutěžili se sebamedem o kosmetiku pro nejmenší. Tento týden si pojďte zahrát o péči pro vás, a to konkrétně o řadu Anti-Redness,...