O jedné směrnici
Takhle to tam vypadalo před asi pěti lety…
A takhle v době mimořádné události, o níž bude řeč…
***
Často jsem chodil do služeb. Hlavně jako pomocník dozorčího útvaru, čili deveťáka (DVT – Dozorčí vojenského tělesa). Deveťák byl vždy voják z povolání.
Toho dne jsem sloužil s nadporučíkem Kučerou.
Nadporučík Kučera byl propagandista pluku. Co je to za funkci, nikdo netušil. Ale zřejmě to byl skvělý „šolíšek“, protože ho nikdo nikdy neviděl v maskáčích a kanadách. Nosil pouze vycházkovou uniformu a polobotky. A černé brýle. Byl to ostatně krásný člověk – urostlý modrooký blonďák. Dozajista by mu slušela uniforma Wehrmachtu, smáli jsme se.
***
Služba nezačala vůbec dobře. Naopak, začala špatně. Hned po příchodu do deveťárny jsme dostali zprávu o útěku vojáka. Horší už byla jen ztráta zbraně. A vůbec nejhorší by bylo, kdyby zmizel voják i se zbraní. Ale to nebyl, naštěstí, ten případ. Každopádně se však jednalo o mimořádnou událost (po vojensku MU, čti em-ú). Zmizelý voják byl notorický útěkář, kluk ze Slovenska, který měl nasluhovat už asi půl roku.
Kučera, zvyklý na postup podle rozkazů, předpisů a směrnic propadl panice. Co teď?
„No jistě, známá směrnice!“ vytrhl mi ji Kučera z ruky a celý zářil. Bylo jasné, že o její existenci neměl ani ponětí.
Ve směrnici nahoře stálo:
Čas Č + 30 minut: nahlásit zmizení vojáka na velitelství svazku.
"Tak to už určitě 30 minut je", řekl Kučera a usedl k telefonu.
Pak už to běželo jako po drátkách. Telefonát stíhal telefonát. Ze svazku požadovali další a další podrobnosti.
Představoval jsem si, jak se rozbíhá velkolepá pátrací akce, vojenská policie zastavuje vlaky, autobusy i osobní automobily mířící na Slovensko a nakonec vytahují od někud za límec toho nebohého zběha.
Kučera měl výbornou náladu, usmíval se a dokonce si začal prozpěvovat tehdejší hit, který hrála i naše útvarová skupina, vedená vojínem Šarkézim.
Popravdě, bylo mi trochu divné, že se celá ta MU hlásila hned na svazek a ne třeba veliteli praporu toho vojáka nebo veliteli našeho útvaru. A jak tam tak sedím, napadlo mě tu směrnici obrátit.... Běda! Mělo to ještě druhou stranu. Teda vlastně první. No samozřejmě! Nejdřív se měl útěk hlásit veliteli praporu a ten to pak měl osobně ohlásit veliteli útvaru. Onen inkriminovaný Čas Č pak představoval plné 4 hodiny (!) od nahlášení zmizení vojáka veliteli útvaru.
Kučera se úplně sesypal a plačtivým hlasem bez ustání opakoval to slůvko, které začíná písmenem „k“ a zní ve všech našich krásných slovanských jazycích úplně stejně. Velitel útvaru byl totiž fakt ras. Prostě totální zmar a zoufalství...
*) Pozn.: Krásná ukázka tzv. zdvojené nadávky, jejíž zavedení do spisovné češtiny novináři mylně připisují fotbalovému funkcionáři Ivanu Horníkovi. Tím je navíc prokázáno, že většina novinářů vlastnila modrou knížku – jazykový jev byl totiž ve vojenské řeči běžný dávno před Horníkem.
***
A jak to dopadlo? No, průšvih to byl, to ano. Vojáka samozřejmě chytili a Kučera byl přece jen propagandistou pluku, že.
Ovšem jednu nepříjemnou konsekvenci to pro něho přece jen mělo: asi za dva týdny vyrážel první prapor na ostré střelby a na korbě "vejtřasky" seděl v maskáčích a kanadách také nadporučík Kučera. Něco nevídaného! Tvářil se jak raněný tapír. Jestli znáte ten obrázek od Wilhelma Kuhnerta z Brehmova života zvířat, tak ten tapír, to je celý Kučera. Fakt… Vypadá to nějak takhle:
Miroslav Pavlíček
Dopis americkému velvyslanectví
Co takhle napsat dopis americkému velvyslanectví? Proč ne - jen tam napiš. A tak jsem tam napsal...
Miroslav Pavlíček
Panis angelicus
Možná ty vojáky považujete – jako já – za hrdiny, bránící náš způsob života, naši kulturu. Je však možné, že se přikloníte k mínění, že jde o agresory, rozsévající smrt a utrpení na nevinné lidi tam, kde nemají co dělat.
Miroslav Pavlíček
Život vojenský - život veselý
Ovšem pouze tehdy, není-li zrovna válka. Je-li válka, to pak život nemá žádný smysl, ani cenu. A nejen vojenský a nejen život. Ani láska, ani východ slunce, ani rozkvetlý šeřík, prostě vůbec nic. Kdo to kdy pochopí?
Miroslav Pavlíček
O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti
Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.
Miroslav Pavlíček
Konexe
Pokud chcete být úspěšní v byznysu, musíte budovat konexe. Něco v tom smyslu říká nějaký pan Richard Branson (a je tím tapetován internet). Jako by to dávno nevěděl každý. Ač nepravděpodobné, stalo se tak Léta Páně roku onoho.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Vláda schválila návrh na vznik nových sousedských dětských skupin
Vláda schválila návrh ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky z KDU-ČSL, který počítá se...
Má místo končetin protézy. Britský parlament tleskal „bionickému poslanci“
Britští politici ukázali výjimečnou jednotu, když společně potleskem ve stoje přivítali zpět v...
Pavel je pro odklad digitalizace stavebního řízení. Není důvod, tvrdí Bartoš
Ministr pro místní rozvoj a šéf Pirátů Ivan Bartoš inkasoval ránu ze strany, ze které to nejspíš...
Studentské eurovolby vyhrálo Spolu. Druhé místo obsadila Přísaha s Motoristy
Ve studentských eurovolbách vyhrála koalice Spolu s 15,2 procenty hlasů. Před pěti lety u studentů...
Prodej bytu 4+1, 89 m2, Čestice
Čestice, okres Strakonice
3 220 000 Kč