Fotbal v zákopech

Ne vždy a ne všude bylo/ je lidem dáno prožít Vánoce v klidu svých domovů a při řešení „hedvábných“ starostí.

Krvavé zákopy první světové války byly peklem na zemi.
Vojáci vnímali, že nebojují „svou“ válku, nýbrž válku politiků, sedících v bezpečí, kdesi daleko. Prostí vojáci k sobě proto cítili vzájemné sympatie.

Někteří němečtí vojáci uměli anglicky.  Tak se ve vzácných chvílích klidu nesla z obou stran zákopů, přes území nikoho, konverzace, která občas sklouzla i k fotbalu. 

K vzájemnému utkání, které je často zmiňováno, došlo o Vánocích, kdy zatvrzelá lidská srdce měknou. Byly to Vánoce roku 1914.

Na druhý den se pak britští a němečtí vojáci setkali v "území nikoho" mezi zákopy...

… a sehráli "mezistátní" utkání...

Den poté už po sobě opět stříleli (a nikoli fotbalovým míčem).
Ubohost lidského ega...
C'est la vie...