Duhový most

Kdo by si kdy pomyslel, že přijde doba, kdy i obyčejná duha bude kontroverzním tématem. I když, i tak velký duch, jako Johann Wolfgang Goethe měl o duze své pochybnosti.

Ráno bylo nebe šedé, zatažené nízkou oblačností a pršelo. Ale vítr, honící prázdnými ulicemi podzimní listí, odpadky a kapky deště, dává naději na změnu.
Později odpoledne je šedavý lajntuch oblohy děravý průrvami modrými, jako květy ocúnů, které vykvetly na skromné louce u silnice.

Paprsky slunce protnuly vertikály deště a objevuje se duha

***
Já jsem po ní šel.
Po duze?
Ano, po duze.
To přece není možné. To se jen tak říká o domácích mazlíčcích, když umřou...
Ba ne, dobře je to možné. Šel jsem po ní jako po mostě, dokud jsem si hvízdal. Ale pak jsem dostal strach a radši jsem se vrátil. Bál jsem se, že kdyby přestalo svítit slunce nebo přestalo pršet, duha by zmizela. A já bych spadl na zem. Zpátky na zem.
To je pravda. Ale stejně si myslím, že to není možné. Jít po duze. Nebo? Co si myslíte vy?

 

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Miroslav Pavlíček | pátek 14.10.2022 9:25 | karma článku: 23,26 | přečteno: 404x
  • Další články autora

Miroslav Pavlíček

Panis angelicus

25.4.2024 v 16:43 | Karma: 17,78

Miroslav Pavlíček

Konexe

20.3.2024 v 14:46 | Karma: 18,73