Povídka: Škaredá středa

Už jste se někdy pokoušeli rozejít s milenkou? A ono to nešlo, protože to bylo silnější než Vy?

Karel vystoupil z výtahu, a přestože byla na chodbě tma, jistým krokem došel k protilehlým dveřím a třikrát krátce zazvonil. To bylo jejich znamení. Když mu to Kamila před půl rokem navrhla, trochu nechápal, ale zvykl si. Připadalo mu to jako ve filmu.
S úsměvem ho vtáhla dovnitř. Snad ho chtěla mít už jen pro sebe, snad aby ho neviděla ta drbna sousedka od naproti. Políbila ho a teprve teď si všimla jeho vaťáku.
„Co to je?"
„Jdu rovnou ze stavby," odpověděl.
Tížilo ho svědomí, že nejde domů, ale sem, k o třicet let mladší holce, ke Kamile. Rád si zakládal na své, stále ještě sportovní postavě, rád nosil džíny a módní mikiny. Vaťák by si na sebe nevzal už ani v práci, ale ať ona vidí, kam ho dostala.
„To sis moh vzít ještě holiny, bláta je venku dost," řekla.
Měla ráda, když byl elegantní a hezky voněl, což u manžela moc často nebylo.
„Dáš si kafe?" zeptala se z kuchyně.
Za chvíli mu ho přinesla a sobě jen zelený čaj. Žila zdravě a dbala na linii.
„Ještě si to osladím," řekl Karel, vstal a zcela nelogicky vykročil s hrnkem v ruce do kuchyně.
„Od kdy ty prosím tě sladíš?" řekla.
„Od soboty, už se nebudu omezovat," odpověděl z kuchyně.
Dal si do šálku čtyři lžičky. Přišel do pokoje, sedl si naproti ní do křesla a napil se. Škleb na jeho tváři překryl mistrovský úsměv, kam se na něj z Národního hrabou.
„Co dělá Petr?" začal konverzaci, přestože ví, že se o něm Kamila před ním nerada baví, obzvlášť ne ve středu večer, v jejich večer.
„Co asi. Hraje florbal, jako vždycky," neřekla mu nic nového.
„Máš něco k jídlu? Nějak jsem nevečeřel," řekl popravdě. Vzpomněl si, jak mu včera manželka slíbila, že bude dnes vařit svíčkovou.
„Rozehřeju ti pizzu, bude hned, neboj!" usmála se na něj a odběhla.
Ta její zdravá strava! říkal si. Zlatá svíčková, to alespoň člověk ví, že jí kvalitu, ale ne nějaký rozmrazený těsto...
Přestože měl hlad a rozmrazený těsto mu dnes ani nevadilo, neodpustil si pár poznámek.
„To je teda žřádlo. Tu šunku to vidělo jenom z vlaku!"
„Náhodou je to zdravý," oponovala mu.
„Hlavně, že ty jíš zdravě, koukni se na sebe! Kost a kůže! Už zdálky ti spočítám všechny žebra!"
„Vždycky se Ti to líbilo!"
„To jsem ještě neměl tolik dioptrií!"
„Jsi hnusnej!" křikla a rozbrečela se.
V tu chvíli se ozval telefon.
Kamila si utřela slzy, vyskočila ze sedačky a běžela na chodbu k telefonu.
Jsem hnusnej, ale že podvádím svou ženu je hnusnější, říkal si osamocen.
Vrátila se do místnosti v dobré náladě, po hádce už ani stopy. Sedla si Karlovi na klín a obejmula ho. „To byl Petr, prý se v hospodě trochu zdrží, oslavujou nějakej hetrik, nebo co. Takže máme spoustu času jen a jen pro sebe." Políbila ho. Nebránil se. Nahmatal na stole otevřenou láhev kečupu a jemně do ní strčil. Červená skvrna se na jejich bílých kalhotách opravdu vyjímala.
„Ty nemehlo, stály dva táci!" zařvala na něj a postavila se.
„Však von Ti na ně Petříček vydělá," usmíval se. „Pusť mě k tomu."
Vzal ze stolu ubrousek a snažil se jí to pravou rukou utřít, levou ji chytil za zadek a trochu trhl.
„Tak teď je už můžu klidně vyhodit!" křičela, když jí podával utrženou kapsu.
„Stejně už vyšly z módy," uchichtl se.
Sápala se na něj a tloukla ho svými pěstičkami. Náhle však přestala.
„Táhni k tý svý starý škatuli! Jestli máš chuť na mladý tělo, máš smůlu!"
Za půl hodiny už odpočívali na rozložené sedačce, šaty všude kolem. Hned poprvé se chtěl milovat v ložnici, ale tam ho nikdy nepustila.
„Středa musí bejt jiná," usmívala se, „chci mít svátek uprostřed tejdne."
Karel pomalu vstal a nahý šel do předsíně, kde ležela jeho sportovní taška. Vyndal z ní tričko a moderní trenýrky a navlékl si je. Došel do pokoje a začal dělat kliky a dřepy. Sice má Karel sportovní postavu, ale už cvičí vyloženě s odporem, obzvláště dneska. Mohl by si dát kafíčko, ale on ne, cvičí. Kamila ho s pochopením sledovala.
„To ti na to stále ještě nepřišla?"
„Nepřišla a doufám, že taky nepříjde," ztěžka vydechoval.
„A jak tě napadla posilovna?"
„Vždyť cvičíme, ne? Nejdřív mlátíš ty mě a pak klátím zase já tebe," usmál se na ni. Docvičil a podíval se na hodinky. Svlékl si propocené věci, uložil zpět do tašky a šel se osprchovat.
Když se vrátil do pokoje, byla už oblečená. „Tak zase ve středu," slyšel svůj hlas.

Cestou domů si už jen matně dokázal představit, jak vypadal ten byt, když tam vstoupil poprvé. Byl prázdný, polorozbořený, ale i přes to se Karlovi hned zalíbil. Co je to stálo úsilí, než ho s Jarkou opravili, aby se tady jejich Petr cítil jako doma.