Povídka: Ryba

„Tak, která rybička se ti Kačenko líbí?" zeptal se tatínek své dcery před velkým akváriem plným různých ryb. „Všechny," usmála se. „No dobře, ale nějakou si musíš vybrat."

„Já nevím," řekla smutně a prohlížela si jednu po druhé. Potom se šla podívat i na druhou stranu akvária, na rybičky okolo umělé jeskyně. Skutečně tohle akvárium vypadá, jako by to bylo moře se vším, co do něj patří: ryby, různé tropické rostliny, kameny, písčité dno s mušličkami a okolo mořští koníci i šneci.
„Tak se tady dívej, já si zatím zavolám," řekl tatínek a odešel na ulici. Holčička jej ale ani neslyšela, jak byla zabraná do podmořského světa.

„Ne, říkám ti, že je v pohodě. Zrovna teď si prohlíží ryby v akváriu. Jasně, že na ni dám pozor a přivedu ji včas domů. Ty děláš, jako bych ji někdy nevrátil včas. Tak jo, v sedm jsme u tebe." Svoji bývalou ženu by už nejradši neviděl, ale kvůli Kačence toho překoná hodně.

„Tak jakou sis vybrala?" zeptal se, když se vrátil.
„Já vážně nevím," odpověděla, ale bylo na ní vidět, že více ji zajímá akvárium.
„Tak se zeptáme," řekl tatínek a oslovil obsluhujícího muže. „Kterou byste nám doporučil?"
„To se dá takhle těžko říct, každému se líbí jiná. Ale mně se například líbí ta velká, co plave támhle u lastury."
„Podívej Kačenko, pánovi se líbí tamhleta velká," ukázal své dcerce.
„Ta se mě nelíbí, je moc velká," řekla a prohlížela si jinou na druhé straně akvária.
„Tak si vyber jinou, to záleží skutečně jen na tobě."
„Tahle se mi líbí," usmála se za chvíli a ukázala na střední rybku, která se pomalu pohybovala u dna.
„Tak dobře, vybrala sis moc dobře. To je ryba s číslem čtyřicet devět, a to v mořské knize znamená, že budeš zdravá a silná holčička," usmál se muž.
„V jaké knize?" zeptal se tatínek a teprve podle mrkání muže pochopil, jak to ve skutečnosti je. Muž si vzal malý podběrák a rybičku vylovil.
„Tak si zatím jděte sednout, za chvíli vám ji přinesu," řekl a hodil rybu na kuchyňské prkénko.
 
 
(tato povídka je jednou ze sta povídek z knihy Mozek v plamenech)