Povídka: Nána

Asi jsem se zabouch! Už jsem ani nedoufal, že to ve svým středním věku ještě zažiju. Já otec od rodiny! Terezka je krásná dvaadvacetiletá studentka, kterou jsem málem přejel na přechodu. Mluvila do mobilu tak zaníceně, že můj bavorák úplně přehlídla. Omluvil jsem se a vzal ji na oběd. Od tý chvíle na ni musím pořád myslet...

Začal jsem po hodně letech zase posilovat, abych nevypadal jen jako její tlustej strejda. Ale jakmile jsem vedle těch nabušenejch chlápků, stejně si tak připadám. Hlavně aby sem za mnou nechtěla přijít, mohla by se totiž do některýho z nich zakoukat.
Chodíme spolu na obědy a večeře do jednoho hotýlku a potom, když je chuť, i do patra. Diskrétní místo i známý recepční se vždycky hoděj. Znal jsem to jen od kamarádů a kolegů z práce, ale netušil jsem, že tyto znalosti uplatním i já a do docela brzy.

Posledně ale chtěla jít na vejlet do centra. Hned jsem jí to vymluvil!
„Musíme bejt nenápadní, ne se hned všude ukazovat! Jsem ženatej, jestli ti to ještě nedošlo!"
„Jasně, že došlo. Ale nechci se jenom schovávat po hotelech!" oponovala.
„No to asi budeš muset, jestli chceš být se mnou," řekl jsem, vstal a šel se osprchovat.
„Nic nemusím," smála se, když jsem se k ní vrátil. „A já chci jít na nákupy!" Chvíli jsem ji přemlouval, ale znáte to, s mladou, přitažlivou a nahou holkou se hodně špatně vyjednává.
Nakupovali jsme asi čtyři hodiny! Kalhoty, bundičky, boty. Moje zlatá karta byla v jednom kuse v pohybu.
Když jsme se všema těma taškama přicházeli k autu, zahlédla televizní štáb, který natáčel nějakou anketu. Zamávala na ně a mladej redaktor hned zareagoval. Jak by mohl přehlídnout takovou kočku v minisukni?
„Jak se vám v Praze žije?" zeptal se redaktor a rozhodně se jí nedíval do očí.
„Moc dobře," řekla do kamery a pak přiběhla ke mně, aby mě objala. A kameraman ji celou dobu zabíral. Když nasedla do auta, snažil jsem se je uplatit, aby tenhle záběr neodvysílali. Peníze si vzali, tak uvidíme. Nána jedna! Takhle mi to zavařit!

Když jsem se večer vrátil domů, manželka tam ještě nebyla. Poslala SMSku, že bude u Jarmily, svojí rozvedený kámošky. Bylo deset hodin, a to zrovna začínaj televizní zprávy. Četl jsem si u nich noviny, když jsem uslyšel povědomej hlas, jak se ptá lidí. Zbystřil jsem. A najednou to vidím! Rozesmátá Terezka se na mě věší! No to je hrůza! Peníze sebrali a nic nezařídili, podvodníci! Polilo mě horko. Jarmila se na tyhle zprávy vždycky dívá! Tak musím doufat, že byly s Jarmilou zrovna uprostřed svých rozprav a neměly puštěnou televizi! Chvíli na to mi zazvonil mobil a na displeji ženino jméno. Tak ani dnes nevynechala...
 
 
(tato povídka je jednou ze sta povídek z knihy Mozek v plamenech)