Povídka: Boj

Také jste zažili, že jste chtěli něco říct partnerce a nebyla na to ta pravá chvíle? Prostě si hodně dlouho připravovali svůj nadmíru důležitý proslov o budoucnosti, ale vhodná situace ne a ne přijít?

Vrátila se domů jako vždy pozdě. Už týden přemýšlím, jak jí to řeknu. Celou hodinu sedím na pohovce a před sebou poloprázdnou láhev slivovice, kterou jsem si dovezl z Moravy. Alkoholové výpary už procházejí celým bytem a mísí se s hlubokými tóny Beethovenovy Deváté.
„Těšila jsem se na tebe! Kvůli tomu jsem utekla z večírku dřív," usmála se a i přes můj slivovicový dech mne políbila.
Věděl jsem, že dnes jí to už konečně povím. „Chci ti něco říct."
„Povídej, jenom se zatím osprchuju," řekla už z koupelny, ale já cítil, že to už není ono. Možná by bylo lepší, jí to říci teď, když ji nevidím, ale nějak nemohu.
„To počká až přijdeš," říkám spíše pro sebe. Stejně má slova nemohla slyšet. Tak čím začnu? Přemýšlím pořád dokola. Nejhorší je udělat ten poslední krok. V hlavě to mám už srovnané, ale přemístit myšlenku na jazyk a vyřknout ji, je teď tak těžké. Obzvlášť, když to ona vůbec nečeká.
„Tak jsem tady," usmívá se. Z jejího nahého těla zabaleného jen do bílé froté osušky odplavila voda poslední zbytky večerní únavy. „Co jsi chtěl?"
„Musíme si promluvit," začínám a dělám menší pauzu. „Víš, chtěl bych ti říct, že..." Už jsem byl tak blízko, když jí zazvonil mobil.
„Promiň, to volá šéf," řekla po shlédnutí displeje a odešla z místnosti. „Řekneš mi to za chvíli."
Tak to je skvělý! Zrovna, když už jsem se k tomu odhodlal! To je celá ona! Celý večer sedím doma, čekám až se vrátí z třetího večírku za sebou a když už jí to málem řeknu, tak zavolá šéf! O půlnoci! Tak přesně tohle nesnáším! Nebudu to tolerovat ani vteřinu! Když já si chci někam vyrazit, tak čas nemá, ale pro své kamarádíčky a šéfa klidně i o půlnoci. Nechci někam chodit sám, ale s ní, s nádhernou dlouhovlasou vysokou brunetkou. Právě proto jsem si ji před pár lety vzal. Je prostě takový reprezentativní typ, jak mi řekl můj vedoucí na loňském podnikovém večírku. To jsme ještě všude chodili spolu a já byl pyšný, že se za ní každý chlap otáčí. To už je ale minulost.
„Tak co jsi mi chtěl?" přišla nahá a objala mne.
Milování bylo krásné jako vždycky. Budu jí to muset říct tedy až ráno, řekl jsem si a nařídil budík jako vždy na osmou.
 
  (tato povídka je jednou ze sta povídek z knihy Mozek v plamenech)