Kdy budeme mít ve vládě skutečné odborníky?

Již dlouhou dobu se s Kanadou utkáváme na zimních stadionech. Někdy vyhrají hokejisté se lvíčkem na prsou, jindy ti s javorovým listem. Kde však prohráváme na plné čáře je politika. Jasný důkaz přináší nová kanadská vláda. 

Nová kanadská vláda, která začala pracovat od 4.listopadu 2015, čítá i s premiérem celkem 32 lidí, přičemž 15 z nich jsou ženy (47%). Její členové jsou různého vyznání a dva ministři jsou zdravotně postiženi (zrakově a tělesně).     

Už samotný premiér Justin Trudeau (ročník 1971), liberál a mladý dynamický učitel, který má sympatie obyvatel, si určitě dokáže udržet, nejen díky své profesi, autoritu i ve svém kabinetu. Je to v pořadí 23. kanadský premiér, který ukončil v Kanadě po deset let trvající vládu konzervativců.

Trudeau sestavil svoji vládu především z odborníků. Není důležité, zda je ministr mladý nebo starší, muž nebo žena anebo jakého je vyznání. Důležitá je profesionalita, aby svůj úřad zastával svědomitě a odpovědně ke kanadským obyvatelům, tedy voličům. 

Například ministr obrany Harjit Singh Sajjan vírou hlásící se k indickým Sikhům a nosící tradiční turban, dříve bojoval v Afganistánu proti Talibanu. Tedy jistě je ministerstvo obrany ve správných rukou. Více o tomto ministrovi si můžete přečíst zde.  

Ministr zemědělství a potravin Lawrence MacAulay byl před svou politickou kariérou farmář, takže moc dobře ví, co práce v zemědělství obnáší a jistě dovede řešit problémy, které se na ministerstvu objeví.

Ministryně zdravotnictví Jane Philpott vystudovala lékařskou fakultu, pak se vzdělávala v oblasti tropické medicíny a rodinného lékařství a poslední roky pracovala jako domácí lékařka, takže jistě ví, co občany ve zdravotnictví nejvíce trápí a ztěžuje život.

Ministr dopravy Marc Garneau je původním povoláním inženýr vojenského námořnictva, v roce 1983 se stal kanadským astronautem.

Ministryně sportu a osob zdravotně postiřených Carla Qualtrough, jenž má zrakové postižení již od narození, vrcholově sportovala - v plavání se zúčastnila dvou Paraolympijských her (1988 a 1992), později se věnovala atletice. Vystudovala práva a jako právnička byla ve správní radě v Americkém paralympijském výboru.

A tak bych mohl pokračovat dál. Prakticky každý ministr má ve svém oboru teoretické a především praktické zkušenosti. Ještě neuplynul ani měsíc od jejich zvolení, ale už nyní se dá očekávat, že se ujali svých ministerstvem se ctí.

Když se opět vrátím do domácích luhů a hájů. Proč nemáme takovéto ministry u nás doma? Občas se sice takový ministr najde, ale většinou je velmi osamocený. Stejně tak se to týká zastoupení žen ve vládě, o zdravotně postižených ministrech ani nemluvě.

Pamatuji si na odpověď jednoho nejmenovaného ministra dopravy z 90. let minulého století, který na otázku novináře, jaká je jeho kvalifikace pro tuto práci, odpověděl, že si v mládí rád hrával s vláčky. Mimochodem ta samá osoba byla také ministrem zdravotnictví…

Říká se, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Ptám se tedy, co jsme komu udělali? Také my si zasloužíme vládu odborníků, kteří mají znalosti a zkušenosti ve svém oboru a nikoliv jen politickou kariéru.

Pro srovnání přináším i fotografie obou zmíněných vlád po jejich zvolení. Kolik rozdílů najdete?