Jedna vlašťovka nebo konečně už náznak změny?

Když jsem před rokem psal článek o tom, že by se měl sám poškozený bát soudů, netušil jsem, že se už ve stejném případu, totiž případu sraženého mladíka Karla Pravce, něco změní. Soudkyně totiž nyní vynesla v ČR velmi zajímavý rozsudek.

Stručně vše mohu shrnout, že tento případ se stal v listopadu 2006, a že řidič automobilu srazil mladého chlapce, který mu přes přední sklo propadl do kufru vozidla. Když to řidič doma zjistil, nejenže nepřivolal lékařskou pomoc, ale navíc bezcitně chlapce odvezl zpět k lesu, kde jej vysadil na opuštěném místě. Jen shodou všech okolností chlapec našel v sobě zbytky sil a dostal se na silnici, kde jej pak našli a odvezli do nemocnice, ve které měli lékaři hodně práce, aby se z této nepříjemné situace chlapec dostal a vůbec přežil. Řidiče se podařilo identifikovat a i odsoudit, konkrétně na 12 let nepodmíněně. Následovala ale žaloba na náhradu škody, neboť mladík inkriminované vozidlo při nehodě vlastním tělem poničil! Automobil byl totiž služební a firma, která automobil vlastnila, požaduje po chlapci či jeho rodině 57 000 korun za vzniklou škodu.
Nyní soudkyně Iva Krejčířová sice uvedla, že podle práva by měla být částka zaplacena, protože na ní ze zákona právo je, ale na druhou stranu vymáhána nebude. "Rozhodli jsme tak, protože výkon práva nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Čímž se myslí slušnost, poctivost a vzájemná tolerance," dodala.


Tak to je velmi dobrá zpráva. Zákon je zákon, ale etika a dobré mravy by měly být postaveny nad něj, což se v našem soudnictví neděje tak často, jak by mělo. Pokud jde zákon mimo etiku a mimo "selský rozum", pak vysílá k populaci signál, že je něco v nepořádku, ale přesto se justice tváří, že to tak není, vždyť je to přece napsané černé na bílém v zákoně! 

Uvidíme, zda je tento průlomový rozsudek jen první vlašťovkou a nebo náznakem změn v posuzovaní každého případu na základě "selského rozumu".